Sníh

Pokud se nám zdá o sněhu a je venku sníh, tak to neznamená nic, jen se vám do snu promítá skutečnost... Něco jiného je, když sníh není a zdá se vám o sněhu a věcí kolem toho...

Sníh je jiné skupenství vody, tedy myšlenek... Jsou to zmrzlé city k okolnímu svtěu či, k někomu, či nějaké věci. Nemusí se jen jednat o city, ale také např. o to, že se na danou věc díváme chladně a bez elánu, že jsme bez energie, kterou jsme kdysi měli, že nám tzv. ubívá sil. Jelikož je výkladů povícero je třeba se soustředit na to, jak danou situaci ve snu vnímáme. Pokud kladně, tak nám to nějakým způsobem vyhovuje, pokud záporně, či to přijímáme neradostně, tak nás to ničí.

Koulovačka ve snu značí, že se dostáváme do mladých let, máme radost ze života a děláme vylomeniny, jako "malí kluci". Zobrazuje to tedy, že máme dětské myšlení a jsme pro každou srandu. Je to něco jako popichování, kdy se po každém zásahu "otřepeme" a hraje se dál... Nijak nás to nezasáhne, jelikož si to ani nepřipouštíme. Něco jiného je, když nás někdo při koulovačce zasáhne do obličeje... tam už to hraničí s naší citlivou povahou a tím, jak moc dokážeme tohledto brát jako srandu. Zasažení očí, přes které pak na chvíli nevidíme, je důkazem toho, že budeme na chvíli oslepeni... nemusí se jednat o nic zlého, ale my si to jako zlé můžeme vyložit, jelikož už ta hranice, kterou jsme si při koulovačce nastavili je na pováženou. Též se může jednat o nějakou zášť proti nám, kdy je tento úder myšlen cíleně a nebyla to náhoda. Každopádně by jsme se neměli nechat vytočit a říci, že tohle už je moc a když si dotyčný nedá pokoje, tak ho popíchnout jeho vlastní zbraní, aby věděl, jaké to je. Zasažení úst, či mít v puse sníh, nebo led je o naší mluvě... Slova jsou "mrtvá", tedy bez účinku. Případně se může jednat o to, že naše slova nehřejí člověka na duši a že používáme výrazy, či něco podobného, co dotyčné lidi kolem nás v blízké době zchladí...

Mít ve snu zmrzlé končetiny naznačuje, že neděláme něco s láskou, ale z nutnosti... naše končetiny se nezahřívají vnitřně, nejsou dobře prokrveny, tudíž v nich není cit a tedy i v nás... Nohy souvisí s našimi základy a ruce pak s prací, kterou právě provádíme. Něco jiného je to, když si ve snu hrajeme ve sněhu a od něj máme zmrzlé ruce, nohy, či dokonce jsme zmrzlí celí, ale neubírá nám to na náladě... jelikož tohle zde představuje partnerské škádlení, tak to zde nebudu nijak zvlášť popisovat, snad jen, že je třeba si uvědomit, kdy je dobré přestat... omrzlé rty a červené uši naznačují, že už je záhodno s tímto škádlením přestat a jít se zas ohřát u rodiného krbu plného lásky.

Sáňkování zobrazuje, že vynaložená námaha na zdolání kopce je úměrná tomu, jakou radost z jízdy budeme mít, když jej pak sjedeme... Tedy že se radujeme i v době, kdy jsou lidská srdce zmrzlá a nenecháme si nikým zkazit tu svoji radost, však taky o co jde, o sáňkování - vylézt na vrchol, tak jako bychom dosáhli nějakého cíle, tam se malou chvíli pozdržet, a pak z něj rychle sjet. Tedy vstříc novým cílům. Je to jako na houpačce... když se budeme do kopce dřít a nebudeme to brát jako zábavu, tak se to posléze odrazí iu v reálu, kdy se nám onen sněhový kopec bude zdát nekonečný... a cíl daleko...

Lyžování je něco podobného, co sáňkování, akorát vyšlapat kopec na lyžích je daleko obtížnější, tdy zdolání toho cíle, tak si zas na druhou stranu můžeme více užít sjezd... a tu rychlost, kterou se kolem nás věci začnou měnit... je to něco jako vstoupit do proudu náhody, kdy se nás na chvíli tato náhoda drží.

Se sáňkováním i lyžováním souvisí také různé skokánky, boule atd. je to potencionální nebezpečí, které nám staví do cesty buď nepřítel, nebo jsme si ho takto vybudovali sami, aby ta jízda z kopce vstříc lepším dnům byla zajímavější a ne stereotipní... pokud si i po bouračce zachováme dobrou náladu a všechno bereme s klidem tak o nic nejde... také tak budeme reagvat na karmboly v životě...

S tímto souvisí i úrazy, ztlomeniny, vyvrknuté kotníky atd. každý takový úraz je tedy vlastně varováním, na co si máme dát pozor... když se to bude týkat noh, tak to má společného s našimi základy, pokud ruk, tak s prací...

Lanovky a pomy jsou tedy jakýsi výtah na kopec... i my se takto můžeme v životě vytáhnout na výši pomocí osvědčených postupů, které buď známe již sami, nebo jsme o nich slyšeli... jedná se o postupy jak v práci, tak v duchovním životě. Jako by jsme byli vedeni a někdo nám říkal, co máme dělat... někdy i nic nedělání je totiž prospěšné a za pomocí cizí síly se můžeme dostat na vrchol, k cíli a pak k dalšímu cíli vlastní silou, či spíše jen obratností, jakmile kopec sjedeme...

Důležitá je tedy v tomto případě cesta, to jak si ji dokážeme užít, tak si užíváme cestu i reálném životě...