Zrada, lež a přetvářka

05.10.2015 13:01

Zrada, lež a přetvářka
Aneb
Po jaké cestě jdete?



 

Zrada, lež a přetvářka, to jsou tři nejhorší věci, které vám může kdokoli udělat...
Pravda, porozumnění a láska, to jsou zas tři věci, které to dokáží vyrovnat...
aneb není růže bez trní...

Chtěl jsem tou svojí odpovědí říct, že kdo hledá ten najde. Kdo bude hledat nevěru, tak ji nalezne, kdo lásku, ten taky, zkrátka je to prvně v nás.Když nevěříme tomu druhému, tak okamžitě také předpokládáme, že on nevěří nám. To samé je, když jsme zamilovaní, taky si myslíme, že ten náš protějšek je taky, ikdyž už dávno být nemusí a vše je to už pro něj jen každodenní "rutina". Proto je lepší spíš najít ten pravý důvod toho, proč ti dva spolu stále jsou, když už z jedné strany to nemá cenu, než polemizovat nad tím, co je dobré a co ne. Ten, kdo ten vztah udržuje při životě si za to, co mnozí z vás popisují (nevěru, laksní přístup atd.), může v podstatě sám. Je to jeho rozhodnutí (sám se poškozuje/ubližuje si), když zůstává, ikdyž, někdy je těžké otevřít oči, když jsme zaslepeni láskou, proto je dobré občas se optat u sousedů...

Pozitivismus, jako žitotní styl:
mno nevím, zda někdy takového člověka pochopíte, ale jisto jistě ho dokážete odlišit o toho, kdo se sebou nechá "vláčet". Ti lidé, co to akceptují, tak těm "umřel" nějaký sen, na který se těšili a vzdali to. Kdežto ti, co to dokáží přijmout a vyvodit z toho nějakou pozitivní věc do budoucna jdou po cestě. Nemají cíl/sen, který lze ztratit (ty tužby těch akceptujících), jejich cesta je tím vším, co chtějí (oni netouží, jen čekají, co jim život sám nabídne) jen jdou a jsou (vším, čím chtějí/mohou být)...

je rozdíl milovat a jít cestou milovníka
je rozdíl jít cestou milovníka a jít cestou lásky
je rozdíl nenávidět a jít cestou nenávisti
je rozdíl zradit a jít cestou zrady
je rozdíl být nevěrný a jít cestou nevěry

vše, co bylo řečeno jako první jsou cíle (jejich následky), které když padnou, tak musí místo nich povstat nové, proto je lze odpustit. Kdežto to, co bylo řečeno jako druhé je stále a nikdy nekončí, pokud ovšem sami nechceme, aby to skončilo. Rozdíl je v tom, že když si dáme cíl, tak ten cíl má nějaký tvar, či nějakou hodnotu. Když řekneme, že někoho máme rádi jako sůl (viz. Maruška), tak je to stále "omezené" mít rád, protože pokud poznáme, že dotyčného člověka lze mít víc rád (milovat) než tu sůl, tak ji budete mít rádi stejně nebo ještě víc? O tom to totiž celé je, o té cestě, po které jdeme, a ze které se stále učíme.



 Ten, kdo si klade stále nějaké cíle, ten si totiž stále před sebe klade překážky a toho také na té cestě neustále zastavují trable!

 Ale ten, kdo jde bez cíle (ve smysmu, že jeho cesta je tím "cílem", který si vybral), ten se nemusí trápit tím, že si jednou zajde o hoďku dvě a podruhé naopak zkrátí tu svoji "procházku" po tomto svět...

Pokud nevíte, o jaké cestě mluvím, tak se podívejte na film Pokojný bojovník a dojde vám to...

Nebudu vám tu psát, co je dobré a co ne, to už jistě víte, ale pokud chcete někoho "soudit", tak si zameťte hlavně před svým vlastním prahem a pak kritizujte jednání toho druhého, včetně jeho prohřešků... a pokud si pokládáte takové otázky jako: "Má to cenu?" atp. tak se prvně zeptejte sami sebe (svého srdce)... protože pokud milujete, tak to vždycky má cenu... Někdy je lepší nad některými věcmi přimhouřit oko, zvláště pokud jde o osobní věci, které nemáme ještě vědět a dopídili jsme se k nim nečestnou cestou (šmírování v zásuvkách u stolu, v mobilu atp.). Ostatně, to že vám některé věci dotyčný/á neřekl, také o něčem svědčí... tedy o tom, že i on/a nemá ve vás jistotu (až tak vám vše nevěří)... takže... kde si myslíte, že je chyba a proč? Proč se bojí, a z jakého důvodu? Má proč se bát?
 

Dáváte svému partnerovi nějak najevo, že vám může věřit, a že to ustojíte, když vám vše řekne naplno a bez obalu. Budete i pak věřit a neodvrátíte se od něho/ní?

Na veškeré tyto otázky a ty další, co si ohledně vztahu položíte, máte odpověď přímo před sebou... jen je ji třeba najít. To se dá jedině tehdy, když si správně zformulujete tu svoji otázku (v jednoduchých větách o 2-3 slovech)...

Mimochodem každé porušení osobní svobody (lezení do věcí toho druhého) je velký prohřešek a záleží pak na protistraně, jak to bude vnímat. Můžete být móóóc šťastní, pokud s vámi "nevymetl" podlahu (asi vás má hodně rád, pokud vám takové věci toleruje), takže nepřemýšlejte nad tím, zda to má cenu... na takového partnera, který dokáže takový zásah do svého vlastního soukromí "polknout" a zamést pod podlahu, narazíte jednou za život... takže tu šanci nepromrhejte dalším zbytečným šťouráním do starých jizev (byť je to pár dní), protože se to ne vždy vyplatí.

Každopádně vám všem držím vše co můžu a přeji vám, ať takovéto trable nemusíte řešit...
 

Mějte mezi sebou důvěru... ta je důležitá k oboustranné sokojenosti...