Učíme se všechno jinak

05.10.2015 13:11

Škola hrou. Známá to věta. Zlatý J.A.K. (Jan Amos Komenský) věděl o čem je škola a jak se máme učit... Dnešní školský systém je dosti neohrabaný a dá se říct, že je vlastně úplně obrácený než by ve skutečnosti měl být. Prvně se biflujeme, pak přijdou písemky a hodnocení a teprve na konci toho všeho vlastní pílí a snahou můžeme dosáhnout, že danou věc jakš takš chápeme... Když se zadaří, tak dokonce i prolezeme do dalšího ročníku.


Každý máme vlohy pro něco jiné. Někomu jde biflování, jiný potřebuje názornou ukázku a další to musí pochopit, aby si to zapamatoval. Ostatně, co na tom, důležité je proléz a udělat závěrečy, stejně po škole budu dělat něco jiného. Což ve většině případů takto skutečně je. Tady pramení náš problém. Dnešní systém je nastaven spíše na biflování "nesmyslných" pouček bez příkladů v reálném životě. Co je mi platné, když budu zná PI na 6 desetiných míst, když ho nebudu umět v životě využít?

Jaké tedy má učitel/rodič možnosti, aby si žáci/ratolesti zapamatovali danou látku?

Především to musí být "hra", zábava, má nás to "učení" bavit. Jak toho dosáhnout? Jednoduše. Stačí najít pro daného žáka ten správný systém uchovávání informací. Většinou stačí danou věc říci v několika různých variantách nebo jen jinými slovy. Případně si pomoci i jinou formou uchovávání paměti a tou jsou vjemy... chutí, vůní, obrazem... Mozek reaguje na podněty. Tím, že spojíme podnět s tím, co je třeba si zapamatovat, tak k tomuto kousku paměti vedou už DVĚ cesty místo jedné. Čím více je těchto myšlenkových cest/vjemů(spojitostí), tím snáze si to zapamatujeme i pro pozdější použití. Učení je škola hrou, jak říkal J.A.K. takže jsou důležité názorné a hlavně zábavné ukázky/příklady, nejlépe ze života... Získáme tak nejen pozornost žáka, ale i to učení, které se zdálo být nezáživné ho dokonce baví a jde do hlavy "samo"... Co je ale nejdůležitější, vysvětlit, k čemu a PROČ to v životě budeme potřebovat. Nestačí satará známá odpověd: "Protože, proto!" nebo "Nemel a uč se!" Je třeba vysvětlit tyto důvody a neodbývat to jen kvůli tomu, že tím ztratíme pár minut z daného dne. Možná se vám to v tu danou chvíli zdá jako ztráta času, ale opak je pravdou. Docílíme toho, že žák uzná sám za vhodné učit se. Samo sebou, že je tu i varianta, že to neuzná. Pak nám ale musí vysvětlit PROČ.Nejen že tím získáme informaci o tom, proč se to nechce učit, ale také ho tím pádem donutíme přemýšlet nad daným tématem. Opět je to ku prospěchu věci. Jak pro nás, tak pro něj. Když něco nebaví a člověk se to učí z donucení, tak to do hlavy nedostanete ani heverem, ani rákoskou... Takže co teď s tím?

 Vím, že to co teď uvedu je spíš demagogie a u nás momentálně nereálné, ale přesto to stojí za úvahu. Dnešní školský systém je u nás nastaven na styl "od každého něco a dohromady nic." V Japonsku, i v několika našich soukromých školách, už tento systém opustili a dávají přednost individuálnímu učení. Kde je ve třídě max. 10 žáků. Učitel se tak může více věnovat těm "pomalejším" z nich. Dítě se zde učí to, co ho baví. Jenže už od mala. Ne až na střední škole, jak je tomu u nás a i zde to může být spíš volba rodičů než dítěte... Rodiče přece vědí, co je pro něj dobré a co ne... Navíc tu působí i rodinné tradice řemesla a další podobné vlivy. Je to však omyl!!! Dítě si má určit, kterou cestou se dá. Samo ví, co ho baví a co ne. Jenže my jsme to ještě nepohopili...

Před několika dny jsem měl možnost zůčastnit se několika vyučovacích hodin v takovéto třídě s malými dětmi... Celkově to na mě působilo dosti děsně. Křik, chaos a "bordel" ve třídě, jaký jsem ještě dosud nezažil. Jenže to byl jen klam prvního dojmu, pár minut po zahájení výuky a vlastně i během ní. Nakonec jsem v tom uviděl přeci nějaký řád, byť se to vymyká zažitým školským normám. I při tomto relativním chaosu si učitel vždy získal pozornost žáků. Jako to dokázal? Těžko říct. Snad to byla trpělivost, snad to, že se dokázal "snížit" k jejich hrám, i k těm, které sám vymyslel. Každopádně z toho, co jsem zpozoroval to bude souviset s tím, že jej žáci neberou jako oddělenou autoritu, nýbrž jako jednoho z nich. To, co jsem se já složitě učil celé měsíce, tak tyto děti zvládly za jednu vyučovací hodinu!!! To je důkaz toho, že tento zastaralý systém je špatný a je potřeba jej nahradit novým a daleko perspektivnějším, byť na pohled chaotickým. Ne nadarmo se říká: Pořádek je pro blbce, inteligence ovládá chaos. Později jsem se dozvěděl, že je to vlastně pouze pokus o nový styl výuky... Mno, alespoň že už to někoho konečně napadlo. Víc takových škol i učitelů a brzo budeme mít génia v každé rodině.