Kosa, ale pohoda aneb otužování tak trochu jinak

14.10.2015 23:14

Zas tu sedím a píšu články, dívám se na net a přemýšlím co dalšího napsat, když mi to dnes tak píše.

Chci se trošku podělit o moje soukromí. Tedy ne úplně...

Když sedím u počítače, tak nevnímám. Ani čas, ani lidi kolem sebe, ani teplo, zimu... A to je právě to, o čem teď chci psát, o zimě, když je teď venku chladno. A také o otužování a utužování svého zdraví. Odmala jsem měl pokojíček takový, že v něm bylo chladno. Topení nám furt haprovalo a nešlo to rozjet, byť jsme tam měli nejednoho opraváře. Co na plat, musel jsem se začít oblíkat. Jako malé děcko jsem na to moc nedbal, proč taky, bylo mi fajn, sálal jsem teplem i za mrazu, když sem stavěl holýma rukama sněhuláka. Jen moje mamka o mě měla neustálé starosti. Já na to nedbal, rukavice jsem vždy strhl a i svetry jsem neměl rád, svědily mě.

Jako malej jsem byl věčně nemocnej, povětšinou chřipka nebo angína. Je to běžná věc, dítě si musí projít pokud možno všemi mutacemi virů, aby získalo lepší obranyschopnost. Teď už to vím.

Asi tak v půli základky sem už nebyl nemocnej skoro vůbec a nemoci se mi začly vyhýbat. Jakmile jsem začal pracovat, tak jsem se přestěhoval do garsonky o patro výš. Problém nastal při první tuhé zimě. Garsonka je sice situovaná na západ, takže odpoledne tam jde hezky sluníčko, ale je tam velká okenní plocha, a taktéž stěny nejsou napojené na vedlejší barák, takže promrzá, navíc je nad ní hned plechová střecha. Povětšinou mám tam tak o 1,5-2°C míň než o patro níž. A jelikož jsem kuřák a šlapat kvůli cigaretě tři patra na dvůr se mi nechce, tak do toho ještě větrám... Povětšinou mám pootevřený okno po celý den. Přes den to jde to je pohoda, to se jakž takž topí i sluníčko něco vyhřeje, ale v noci, když tu sedím, tak je už kosa a musím se oblíknout. Většinou tu sedím v mikině a když mi začne být už nesnesitelně chladno, tak oblíkám bundu (nezavírám okno). Zahřívám se čajem nebo kafem. A od toho to vlastně všechno pramení.

Otužuju se tedy dost. Popravdě, když už obíknu bundu, tak tu mám tak 16-17°C, takže žádnej med u toho sedět u počítače, to mi dáte jistě za pravdu... když člověk sedí a moc se nehejbe to je pak větší kosa.

Dnes jsem si uvědomil, že právě takovéto otužování, kdy se člověk oblíkne, místo toho, aby si přitopil, či zavřel okno je daleko lepší než střídání studené a horké sprchy. Nehledě na to, že mám rád čerstvý vzduch. Nehulím jak fabrika, ale zapálím si. Když mám pootevřeno celý den, tak se to celkem ztratí.

Kolikrát za mnou dolítne otec, že jede topení a já mám otevřený okno, tak ho zavřu, ale za hodinu ho zas otevřu, jelikož si chci zapálit a nesedět v zakouřený místnosti. Jindy ho mám zavřený a taťka přijde a zeptá se mě, zda mi není zima, že tu mám jen 18,5°C a já na to, že v pohodě, že když mi bude zima, tak tu mám ještě bundu a když už by to bylo k nevydržení, tak si přitopím teplometem... To víte je zhýčkanej na svých 20-21°C a věčně nemocnej, rýmou počínaje a všemi chřipakmi konče, stejně tak jako moje mamka.. Ládují do sebe vitamíny ve formě tabletek, no jejich věc. Já se alespoň otužuju a vitamíny nepotřebuju. Kolikrát se stalo, že všichni v baráku lehli a já jedinej byl zdravej, i za chřipkových epidemií.

Dneska mi to došlo, v čem je zakopaný pes a výsledek je tohle povídání o mém soukromí.

Takže se zkuste taky takto otužovat... nejen že ušetříte na topení, ale i uděláte něco pro své tělo :-)