Koloběh

06.10.2015 16:02

Co když je osudem svobodná vůle... a nesvázanost... hm? Teď se vše urychluje, máme vůbec šanci posoudit, co je náš osud? Zabývali jste se tím někdy? Hledali jste odpovědi? Všichni jdeme po nějaké cestě a ty vedou do říma... jenže, co je to ten řím, každý má o tom jinou představu... a poznáme ho vůbec, když tam dojdem? nebude to to samé, co jsme potkávali na cestě, jen v jiném hábitu? nebo ta cesta nekončí a motáme se v kruhu? nehledě na to, aby bylo dobro poznat, tak musí být min. jeden z nás ten špatný... a naopak, aby bylo poznat zlo musí být jeden dobrý... a čím se to vlastně určuje? každá myšlenka má klad i zápor v sobě... pomůžeš, ale cokdyž si dotyčný měl tím projít bez pomoci, aby se to naučil? nepomůžeš a zase je to špatně, měla jsi pomoct, jelikož jsi byla vybrána, aby jsi mu rozsvítila lucernu, aby mohl jít dál ve tmě, ve které se nachází...

mám za to, že už je vše dávno předurčeno, i naše myšlenky... a vše se opakuje již nespočet cyklů, bude nová zem, nové nebe, nová historie... ale lidi budou jednat stále stejně, každá duše tu má něco za úkol a nám nezbývá, než jednat podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí... to co jednoho posune, to druhého srazí k zemi... opět tu budou spokojení a nespokojení... a to proto, aby byl život, tedy akce, věčné perpepum mobile...

ano, měli by jsem přijímat karmu, ale podle toho, jak ji cítíme, každý sám za sebe... a nehodnotit (nebo naopak hodnotit?) vše má svůj klad i zápor a nebýt toho, tak není pohyb... jsme jen kolečka v osukolí, které se valí stále dál a dál...

mám za to, že postupem času si duše projde vším, všemi variacemi, i tím, být na okamžik bohem, vládcem toho všeho... a poté následuje dobrovolné zapomnění (moc informací je prospěšné, ale i zároveň škodí, nikdo to nevydrží věčně), kdy se duše opět vydává na novou cestu... hezky od začátku... jen z jiné situace...

je to jako srovnávat život jednoho, druhého a třetího... je to makrokosmos vs. mikrokosmos vs. kosmos... vše se odvíjí podle podobných pravidel, všude najdeme totéž a zároveň tu jsou i odchylky... každé je unikum a přitom je to tak nechutně stejné... mám za to, že právě tohle se snažili kdysi učenci sepsat ve svých spisech, než z toho vznikla bible... myslím si, že právě koušu do jablka jako adam a dávám vám ochutnat... je to alegorie na to, co se mi stalo... říká se, že kdo je zapsán v knize života, ten přežije, já mám za to, že je to jen zobrazení toho, že kdo se v bibli najde podle jejich příběhů, ten tam bude stále... ať už v jakékoliv formě, jeho činy nebudou zapomenuty, co na tom, že jsou sepsány jinak, důležitá je podstata toho všeho... postupem času se tam myslím najde každý, kdo pozorně čte (i mezi řádky, či alegoricky)... jeden dnes, druhý zítra, třetí za další den, čtvrtý za tisíc let atd. Jasně, můžete mi namítnout, kde jsem já, já se tam nevidím, či že je to blbost... každý má určený čas k pochopení, někteří to pochopili dávno předemnou, jiní teprve včera a dalším to nedojde ani za tisíc let, jelikož potřebují více času a jejich duše se nachází na opačném konci, ale co na tom, hlavně že se to celé hejbe a život jako takový nekončí...

nikdo tedy nemá právo komukoli co vyčítat, či jej soudit, jelikož stejný soud, co vyneseme, ten samý bude vynesen na nás, až na nás dojde řada... i Jidáš tu měl svou úlohu, bez něj by se nestaly další věci, které byly nutné... vše na sebe do puntíku navazuje a nebýt jednoho, není druhé... není akce, bez reakce... a to platí nejen pro hmotný svět, ale i pro duchovní. Berme proto život, tak jak je se vším, co nám přináší do cesty a buďme rádi za to, že vůbec žijeme... vždyť právě díky životu se můžeme učit a postupovat dál, vyvíjet se, množit i zanikat... vždyť zánik je jen přerod z jedné úrovně do druhé... do jiného světa, kde se zas něco naučíme, či zapomeneme... dle toho, jak jsme daleko... a tím asi skončím... popřemýšlejte o tom ;-)