Kdo nebo co je bůh? - 1. část

20.10.2015 02:48

Kdo nebo co je bůh? A může být bohem jakákoli bytost, která k tomu dospěje? Může vesmír řídit jedinec, který už vyzrál do stádia, že k němu proudí všechny informace ze všech koutů vesmíru i vesmírů a ze všech dimenzí? A jak se pak zachová ? Jaký bude vesmír po něm a lze být v takové situaci vůbec zlý? Je třeba se modlit, když je bytost bohem k něčemu vyššímu, nebo naopak k nižšímu? Jak to vlastně je? Co myslíte? Zažili jste někdy ten pocit, kdy jste si mysleli, že jste najednou v něčem bozi? Jak to na vás působilo? Změnilo vás to nějak? Došlo vám něco?

 

záměrně píšu boha s malým b následně i vysvětlím proč...

Bůh s velkým B je ten, který si vymyslela církev, ale zároveň i ten, ke kterému vzhlížíme, prosíme ho za různé věci a modlíme se k němu. Bůh s malým b je ten, který má stejnou moc jako Bůh, ale je si vědom své maličkosti v rozměru vesmírů i všech možných dimenzí. Je si vědom toho, že je jen malé kolečko v tom celém soukolí. A přesto, že je malé, tak bez něj to prostě nebude ono a když se porouchá, tak je zle.

 

Teď si definujme dobro a zlo.

 

Zlo i dobro tu jsou současně a jedno nemůže být bez druhého, pokud by jsem nepoznali zlo, nepoznáme ani dobro... vždy musí být byť jedna bytost zlá, aby dobro bylo poznat a naopak jedna dobrá, aby bylo poznat zlo. Ať už jste v jakékoli situaci, tak konáte jak dobro tak i zlo zároveň. Je to vaše přirozenost. Níže vysvětlím v čem vězí ten háček.

 

Nejde o to, zda se zla zúčastňujeme, protože tomu tak je vždy (můj klasický příklad s tím, jak chodíme na záchod), ale spíše jde o to jak to vnímáme...

 

Hned vysvětlím:

kdysi, když jsem byl ve stavu pohnuté mysli jsem si uvědomoval mimo mnohé další věci i to, že když jsem šel na záchod, tak že se ze mě vyplavuje všechno špatné (což je dobré zjištění), ale já tak znečišťuji vodu, takže se nedá pít (působím zlo), ale na druhou stranu tím dávám práci lidem v čističce, kteří tak mohou nasytit své hladové krky a jejich rodiny (dobro) atd. Takových příkladů lze uvést spoustu, stačí se jen zamyslet. I láska může škodit. Ptáte se jak? Představte si, že vás má někdo tak moc rád, že se o vás stará, abyste nebyli hlady (to uvítá snad každý). Jenže co se stane, když vám to začne vadit z důvodu, že si nemůžete udělat na co zrovna máte chuť? Hm? Už je to zlo, někdo vás nutí jíst něco, co nechcete a v tom je ten háček. Snažit se nezasahovat do prostoru druhé živé bytosti (přírodu a živočichy v nich nevyjímaje). Samo sebou se někdy stane, že sem tam šlápnete na mravence, co už, stalo se… Každopádně je třeba se za tento nechtěný čin omluvit, když to uvidíte (těsně před tím, než došlápnete) a po tom co už jste došlápli. Třeba to tak mělo být. Třeba to byl jeho osud, kdo ví. Možná, že právě on zemřel proto, aby vás napadla tato myšlenka a uvědomili jste si dar života a smrt v celé své kráse. To, že vás to zase někam posunulo. Nikdy se nic neděje bez příčiny!!!

 

A právě toto prozření mě otočilo život úplně naruby, neříkám, že jsem se o duchovno a věci s tím spojené nezajímal už dříve a do celkem velké hloubky, ale poznání člověka změní, ať chce nebo ne. Už ke všemu přistupuji jinak a o duchovno se už až tak nezajímám, protože v tom zase nechci skončit, byť to byl zajímavý pocit. Proudily ke mně informace ze všech dimenzí, vesmíru, od všech lidí a tak... prostě něco jako být na chvíli bohem... uvědomovat si všechno daleko dopředu i veškeré dobré a zlé, a co to může zanechat v budoucnu... sem rád, že to "ustalo" a chodí to jen v přiměřené míře a postupně, ne naráz... a že obyčejné věci jako výše psané chození na záchod a s tím spojené přemýšlení nemusím řešit... sice si sem tam na něco vzpomenu (viz mravenec) a zamyslím se nad tím, ale už to není tak moc jako při tom, kdy jsem byl ve středu toho všeho a šíleně se mě to dotýkalo, že jsem se musel, chtě-nechtě, začít modlit za odpuštění... ale ne Boha, ale všechny komu jsem nevědomky ublížil svými činy… Jde o uvědomění si toho jak je člověk vlastně zlý, i když dělá dobro, či obyčejné věci. Poprosil jsem nakonec vesmír, aby mě všeho zbavil a dovolil mi zapomenout, aby jsem mohl žít obyčejný šťastný a spokojený život...

 

Co to spustilo? No... začal jsem pátrat po tom, proč tu je sfinga co má za úkol, co představuje a tak... postupem času jsem došel do stádia, kdy ke mě začali "mluvit" čísla (EAN kódy) a já si všímal souvislostí nejen na nich, ale i na věcech, které ke mě začali "mluvit"... i v televizi když něco běželo, tak mi daná scéna odpovídala přesně na otázky, které mi právě probíhaly hlavou... nevím, jak je to možné, vím jen, že se tak dělo.... totéž se dělo i u reklam na autech, či obchodech, kolem kterých jsem procházel, či projížděl... možná, že to spustilo i to, že jsem se zaměřil na SPZky... chodil jsem podle nich (když tam bylo stejné dvojčíslí, tak jsem přešel v tom místě ulici)... bylo zajímavé že sem se vždy dostal do situace, nebo k lidem, kde jsem měl něco pochopit, či zažít... jako by mě to vedlo samo... možná, že jsem tomu přisuzoval zvláštní význam a sám jsem si to takto vsugeroval, nevím.

 

Jisté je to, že pak ke mě začali proudit informace odevšad, byl jsem tzv. v proudu... někam to vedlo, prošel jsem si prozřením duše i křížovou cestou (přesně jak je popsaná v Bibli, jen v trošičku jinačím pořadí a s jiným "křížem" - duševním) a dovedlo mě to až do blázince na žádost mých rodičů. Tam si taky se mnou nevěděli rady a ani prášky, co jsem bral nezabíraly a proudilo to dál... Jelikož jsem tam měl klid a mohl nad vším přemýšlet bez zbytečných starostí, tak jsem se tam s tím srovnal... asi po pěti měsících mi klesla má víra, v to, že to tak je, či že dokážu věci změnit... přisuzoval jsem to práškům, ale později jsem si uvědomil, že jsem vlastně požádal o zapomnění a klidný život bez starostí s duchovnem... takže mé napojení na vesmír v tomto ohledu přestalo a nevidím už do budoucna a nevnímám ty drobnosti tak jako dříve... co mi však přibylo bylo pochopení principu štěstí a to, jak si do života přitáhnout peníze k tomu, co potřebuji (mám toho málo a jsem vděčný za vše a tak mi vesmír dává vždy sem tam něco, protože mu věřím a odevzdávám se zcela do jeho rukou).

 

Říkám vesmír, protože dle toho mého poznání, co jsem si prožil v podstatě Bůh neexistuje a vždy jednou za čas v období velké změny, či nastávající katastrofy se jeden živý tvor postaví za všechny, aby na čas řídil chod věcí a takto se to předává dál. Nevím, zda je to pravda, či nikoli, ale když jsem byl v tom stavu, tak jsem tomu plně věřil, celou svoji podstatou. Díky tomuto všemu mě systém "odsoudil" za blázna a diagnostikovali mi schizofrenii-paranoiu ... tudíž mám od systému klid a od lidí taky... jsem přeci blázen... J

 

Bylo to pozvolné, nenápadně se to stupňovalo... nedokážu říci, při čem přesně se to spustilo... nebral jsem do té doby žádné prášky, doktorům se vyhýbám obloukem, ani drogy, či halucinogeny jsem nepoužíval…bylo to čistě spontánní.

 

Ještě se vraťme ale ke zlu… vyplynulo z diskuze:

 

„Jedna věc je, že každá živá bytost nějakým způsobem chtě nechtě někomu nebo něčemu škodí, a jestliže to dělá v rámci své přirozenosti, má na to dokonce právo, je to přirozenost, né zlo. Druhá věc je zlo, kdy bytost škodí celku či ostatním nad rámec své přirozenosti, např. člověk. Přirozeností člověka totiž podle mne není např. zabíjet.“

 

„Nad rámec své přirozenosti se nejedná o zlo? no budiž a co člověk vrah, či psychopat, ten je ve své podstatě taktéž přirozený snad nejpřirozenější než kdokoli z nás…“

 

Tak a teď jak z toho ven?

 

Je třeba se na to dívat tak, že cokoli škodí je zlo a cokoli je prospěšné je dobro... je třeba vidět celek, jak to funguje... že jedno bez druhého být nemůže a že jakákoli činnost je jak dobrá, tak i zlá zároveň. A proto by se měl člověk každý den modlit za odpuštění, protože neví, co to udělá v budoucnu a jaké to bude mít následky... třeba to, že někomu pomůžu, či ho pozdržím o sekundu, dvě zapříčiní to, že se mu nestane nehoda, bude žít a stane se z něj šílenec... i Hitler měl v počátku dobrou myšlenku, sjednotit Německo, následně Evropu a pak i svět... jen po čase zapomněl na to, že už není v Německu, které sjednotil a že začal dobývat proti zájmu okolí...

 

Je tedy třeba jednat tak, aby jsem okolí neškodili a ptát se na to, zda naše skutky a činy jsou ty správné a nechat vše na vesmíru. Požádat ho o tu nejlepší možnou cestu k růstu všech... apropó nebýt válek, tak už jsme dávno přemnožení... taky to má plus... i to zlo... je to složité...

 

A co Lucifer? Onen Světlonoš? Jak je to tedy s ním?

Pokud je Bůh milující bytost, která ví a zná, tak k rozkolu nedojde, tak jak mohl tedy svého nejmilejšího a nejvěrnějšího anděla vyhnat a zatratit? Být Bůh milující, tak mu odpustí a vezme ho zpět... nebo to nenastane... zkuste tady na chvíli logicky zauvažovat a zamyslet se...

 

Kdo může dopustit dočasnou existenci zla v přírodě? také bůh? kolikrát se stalo, že se masožravci starali o býložravce a nelovili je a přijali je za vlastní i naopak, pak zas, když měli hlad a došlo na lámání chleba, tak zaútočili... totéž se týká i člověka...

 

Vše se tedy týká okolnosti... zasahování do osobního prostoru... a rovnovážný stav může vydržet jen chvíli (ve vesmírném měřítku)...

 

Jelikož je to už dlouhé, tak pokračování bude v dalším článku...

 

Můžete se těšit na tvoření a to nejen s malým t ale i s velkým a jak to probíhá... a o myšlenkách jakbysmet... a makrokosmos i mikrokosmos i náš kosmos tam bude rozepsán taky, ale asi jinak než je běžné, plus další otázky, které na byly na začátku a nebyly zodpovězeny :-)