Karma jako záchranná brzda

05.10.2015 11:14

Karma jako záchranná brzda
Aneb
Jsme karmou opravdu tak vázaní, nebo je to jen obhajoba toho, jak jsme neschopní?

 



Karma (osud, náhoda) není východiskem, ani cílem, ale záchranou brzdou našeho života, aby jsme nespadli ještě hlouběji, když už přestáváme z jakéhokoli důvodu vnímat své okolí...
 

Život je jako větev stromu:
 vždy na ní může vyrašit nová větývka, či list pokud bude mít dostatek světla (vnitřní víry), tepla (lásky), vody (myšlenek) a pevnou půdu pod nohama...
 

Naše budoucnost je:
a) vždy nejistá - ve chvílích našeho duševního i fyzického naplnění...
b) zcela jasně čitelná - ve chvílích duševní, či fyzické samoty...

Nedávno jsem viděl film Správci osudu a byla tam řečena jedna pěkná věc (mimo mnohé další)... Pokud člověk není naplněn láskou, tak dělá vše proto, aby tu mezeru, či spíše prázdnotu naplnil jakýmkoli způsobem, či činem, který ho nějak obohatí... Ale také i to, že pro svět jsou důležité obě věci, jak jeho záchrana, či povznesení někam dál (výzkum, vývoj, technika), tak i vzájemná láska... obojí má stejnou prioritu, proto vždy jedno nahrazuje druhé... ale pokud se sami nenaučíme řídit si svůj vlastní osud, tedy tu cestu, kterou jdeme, tak jím budeme vždy vláčeni a někdo jiný to bude určovat za nás, kudy se vlastně dáme... Vždy totiž naše podvědomí zatáhne za tuto domnělou záchranou brzdu a my pak letíme celým tím kolotočem náhod kupředu, aby jsme pochopili, že toto bylo právě to dno kterého jsme dosáhli, a že se toho máme příště vyvarovat...

 

Nedávno jsem odpovídal na dotaz ohledně bití dětí, konkrétně se jednalo o facku. Může se vám zdát, že to nesouvisí, ale přesto ho sem umístím. Po přečtení pochopíte proč:

Reakce jedné slečny/paní na dotaz, zda je dobré dát dítěti facku:
"... fackou spíše podnítí agresivitu a zlobivost dítěte než jeho "hodnost" a poslušnost. ...Beru hlavu jako důležitou a velice cennou část člověka. V hlavě je zdroj myšlení a moudrosti.. kdežto zadek je zadek..."

Moje odpověď:
"To máš sice pravdu, proto děti nemáme mlátit po hlavě... tedy tam, kde je pod kostí hned mozek... ale na lících to přeci nevadí... navíc to víc štípe než na zadek, jalikož tvář je citlivější a to nejen díky tomu, že o ni pečujeme, ale i proto, že právě díky ní vyjadřujeme své emoce... ikdyž dítěti dáš na zadek, tak pokud si na něj nesedne, tak se ti na to vyse*e, právě proto, že to bolí míň a není to tedy tak strašné... osobně jsem zastámcem obojího... a facka je u mě většinou to poslední, protože to už zasahuje do ega dítěte a může ho to i navést tím špatným směrem, ale každopádně to neodsuzuji, protože vím, že to zabírá víc... nicméně jakékoli bití beru až jako krajní možnost... a pak je to vždy oprávněné, zvláště, když se tzv. vzpříčí a nedokáže si s tebou rozumně promluvit, tak je to podrobení a zlomení ega nutné, jinak nikam nedojdeš a bude to stále to samé, co před tím... a jak už tu bylo řečeno, hodné a rozumné dítě bít nepotřebuje... i to zlobivé, ale rozumné pochopí, že už překročilo jisté hranice, a že může následovat jistá forma tělesných následků... takže se do této situace dostane jen jednou a bude se jí snažit předcházet."

S naší karmou je to to samé... taky dostáváme od života facky a stále dokola, dokud se z toho neponaučíme a nezměníme své jednání... takže na to myslete, až budete zlořečeřit Bohu (svému "Já"), či nadávat na sůj vlastní osud... Vše je jen v nás samých a v tom jak začneme vnímat ten život kolem nás...

Nestává se mi často, že se na film podívám 6x i víckrát za sebou, aby jsem ho cele strávil (ty hluboké myšlenky v něm)... opravdu to stojí za to, tak na něj jukněte...