Jak může sen zachránit život?

04.10.2015 18:36
Tento sen se zdál mojí mamce a popravdě řečeno dost mi osvětlil některé události dnešního dne.
Vše mi řekla až o několik hodin později, už v klidu,  po událostech, které následovaly...
 
 


Sen: Zdálo se mi, že ve snu jedu s Olou (její manžel) v autě a projíždíme zatáčkou, která se stáčí doprava. V té zatáčce je propast, za ní skála a na skále hluboký les... Pokaždé, když jsme tu zatáčku projížděli, tak jsem mu říkala, aby přibrzdil. (Mamka taťkovi kecá do řízení a on je rád, že mu takto pomáhá). Když jsme tedy znova blížili k té zatáčce, tak jsem na to zapomněla a jak už jsme byli v ní, tak jsem si v duchu říkala. Už je pozdě. Vybouráme se. Zemřeme. A skutečně. Prolétli jsme přes svodidla, narazili do skály a já řekla:"A teď jsme mrtví." Dál už si nic nepamatuji. Jen to, že jsi v tom autě byl také ty a možná ještě babička...

Co se stalo ve skutečnosti?

Jel jsem s máti v autě, vraceli jsme se z nákupu. Mám pick-upa, takže je tam místo jen pro dva, táta jel autobusem (v zimě nejezdí). Dojeli jsme před barák, máti vystoupila z auta a já ji dál nevnímal. Počítal jsme, že poodstoupí, aby jsem mohl najet do předzahrádky, která je za brankou. Nevím, co mi prolítlo hlavou, ale pro jistotu jsem se ještě podíval, kde máti je... Na poslední chvíli jsem si jí všiml, byla duší někde mimo... Otřela se mi bokem o auto, prudce jsem zabrzdil. Chybělo málo a přejel jsem jí nohy... Máti je totiž zvyklá na to, že otci řekne:"Já vystoupím a otevřu ti branku." On ji tedy nechá přejít přes silnici, aby mu ji otevřela. Jenže dnes byla brána otevřena a ona si toho asi nevšimla(bere léky, co tlumí pozornost), také zapomněla říci, že jde otevřít... Zkrátka díky jejímu i mému zvyku mohlo dojít k neštěstí...

Bylo to tak, jak v tom snu... vždy otci říkala, že má přibrzdit, ale teď na to zapomněla... Ten sen ji varoval před tímto zvykem, i že se to bude týkat brzdění a ona toto varování neuposlechla.

Ještě jsem si vzpomněl na pár drobností, co se staly o několik minut předtím...
Máti nastoupila na parkovišti jednoho nejmenovaného hypermarketu do auta a začala mi radit při couvání. Načež jsem jí řekl:"Nekecej mi do řízení, víš, že to nesnáším..." Vycouval jsem, máti zamávala na otce a on na nás, i já mu zamával... bylo v tom cosi zvláštního, zarazilo mě to, ale nakonec jsem se rozjel, směr domov... najel na dálnici, je tam rovinka caa 1km a pak je sjezd doprava do naší čtvrti. Su zvyklej jezdit o něco rychleji než taťka a tak jsem to rozjel. Před tou odbočkou vpravo jsem v dálce uviděl auto, jak brzdí... měl jsem na tachecu něco kolem 140km/h... prolítla mi hlavou myšlenka, aby jsem ubral ještě dřív než jsem zvyklej. V té zatáčce se vysekalo už dost aut... Uposlechl jsem ji. Vždy se řídím radami podvědomí. Máti mi většinou také před touto zatáčkou radí, aby jsem ubral, ale dnes mlčela... Zatáčku, která se dá bezpečně projet padesátkou jsem prolítl osmdesátkou... bylo to tak tak(vysadily mi na chvilku brzdy), ale nedal jsme na sobě nic znát a ani máti nejevila známky toho, že by se bála. Je zvyklá na můj styl jízdy... To bylo první hmatatelné varování, že smrt je nablízku a čaká na vhodnou chvíli... Druhé ji i mě čekalo na křižovatce, kdy jsem chtěl odbočit vlevo... Mamka prohodila něco v tom smyslu:"Jeď rovně, i Ola tak jezdí, líp se ti bude najíždět." Jel jsem tedy dál, ale stále s tím zvláštním pocitem nejistoty... Na další odbočce mi auto jedoucí zprava dávalo přednost... Chvíli jsem nechápal, přednost měl on, ale na konec jsem kývl, že děkuju a odbočil... Těžko říci, zda to byly právě ty sekundy nebo ta moje nejistota, kterou jsem si uvědomoval čím dál víc, čím jsme byli k domovu blíž. Měl jsem napnuty všechny smysly k prasknutí... Cítil jsem, že se něco děje, ale nevěděl jsem co... Před barákem jsem si už vydech, doufaje, že vše je již za mnou. Opak byl pravdou, následovali události, jež už znáte... Nebýt těch pocitů, i těch drahocenných sekund zpoždění, tak už je máti a asi i já v nebi nebo při nejlepším máti na vozíku a já v blázinci...

Teď si uvědomuju, že ten její sen ji vlastně varoval před tou první zatáčkou, kde mi vysadily brzdy... Jak se zdá, tak i po úniku z tohoto nebezpečí, které viděla ve snu, nebylo vše dostatečně zažehnáno... Možná právě proto, že si to asi vybavila. Byla tak zamyšlená, že mi málem skočila pod auto... Musím se jí na to ještě zeptat...

Rada na závěr: Nepodceňujte takovéto sny, mohou vám zachránit život...

 

Instinktivně se dívám na hodinky, když mám divnej pocit a když se mi něco podobného přihodí, takže pár dat pro numerology a astrology:
stalo se to 22.11.2008
16:30 - příjezd do hypermarketu
17:20 - nakádání nákupu
17:29 - odjezd z hypermarketu
17:38 - nebezpečí zažehnáno
datum narození mamky 9.11.1958 9:00 (Moravská Třebová)
datum narození moje 19.11.1978 19:45 (Brno-U Šilhanů)