8. - Od paměti ke "Stavu dobré mysli" (SDM)

04.10.2015 20:21

Podle jakých kritérií náš mozkový šéf rozhoduje? To záleží na momentální dispozici i mnoha jiných okolnostech. A to šlo o tak prostou věc jako rozpoznání písmene abecedy. Co když náš mozkový šéf řeší, zda studovat tu, či onu vysokou školu, zda zůstat, či odejít ze zaměstnání, zda mít, či nemít dítě, rozvést se, či setrvat v manželství, koupit si Škodovku, či Audi,...
To pak bývá fuška. Šéf si nechává od prohledávacího paprsku servírovat situace "jako by se už stalo", prohlíží si jednotlivé varianty řešení a čenichá, která varianta skýtá větší stav dobré mysli (SDM). Jenomže není SDM jako SDM. Každý z těch SDM (coby důsledků, té či o né volby) má mnoho vrstev, vnitřních rozporů, nejistot, nejasností. No prostě fuška, zodpovědnost, bolení hlavy z rozhodování.

Od paměti k SDM
Tak to bychom měli porovnání psychogenního a nepsychogenního procesu paměti. A teď - jak je to s psychogenním a nepsychogenním navozením SDM?

Zvíře a člověk ve stroji rozkoše
Byly dělány takové pokusy se zvířaty: Na hlavu jim byl nasazen přístroj, schopný podráždit milimetrově přesně určené místo v jejich mozku schopný přeměnit na tomto ohnisku pár set neuronů ze stavu "útlum" do stavu "vzruch".
Vědci našli zvíře, které při podráždění odpovídá stavu "já prožívající a pociťující slast". Nebo chcete-li radost, uspokojení, příjemnou pohodu, libost,... Zkrátka SDM.
A dráždili a dráždili. Uměle z vnějšku navodili zvířeti stejný stav mysli, na který by bez přístroje museli shromáždit velký počet nákladných vnějších okolností.
Kdyby pod přístroji ležel člověk (třeba i chytrý programátor), dalo by se říci, že by mu elektricky způsobili totéž, co deset milionů korun hotově do kapsy, miss world s povahou a laskavostí babičky Boženy Němcové za manželku, vilu na Barandově a měsíční dovolenou v Riu. Jistě víte, co dá námahy zařídit to druhé reálně vnějškově - a hle - dráždící přístroj to plnohodnotně nahradil. Neboť nikoli vnější okolnosti, nýbrž stav naší mysli se počítá.
Teď si představte, že člověku pod přístrojem ukážou páčku, jejímž stisknutím si může kdykoliv na libovolně dlouho dobu centrum slasti znovu podráždit a příslušné kladné pocity vyvolat. Co se stane? Pokusná osoba nejí, nespí, nekomunikuje, ale až do naprostého fyzického vyčerpání a bezvědomí tiskne páčku.
Tak už je naše biologické já zařízeno. Čin mající kladnou odezvu (SDM) hledíme opakovat a činíme z něj návyk; činu nebo situaci, mající nepříjemné průvodní jevy, se snažíme na hony vyhnout. Ledaže by - a v tom člověk přerůstá ostatní živočichy - nějaké přechodné utrpení by mělo za následek pozdější ještě větší slast. Ledaže by pět let nepříjemných zkoušek na vysoké škole mělo za následek, že až do penze smím vykonávat svou oblíbenou profesi, přinášející mnohem větší SDM, než je stav špatné mysli ze zkoušek.

Rozumný člověk si své rozkoše pěstuje
Člověk není zvíře. Páčku rozkoše by bez rozmyslu až do vyčerpání tiskla třeba opice. Člověk rozumný (ne každý homo sapiens - jen ti rozumní sapiens) by se snažil:
a) dát si pár dávek, aby se mysl rozjasnila
b) vrhnout se zpět do normálního života, zajistit si obživu a hlavně vyšetřit čas k pravidelné návštěvě místa s páčkou rozkoše
c) zajistit si co nejpřátelštější vztahy s lidmi, kteří mají v pravomoci jej v budoucnu k páčce pustit, či nepustit.
Člověk rozumný by zkrátka udělal vše pro to, aby mohl slasťové páčky užívat pravidelně ve zdraví ještě co nejvíce let.

Příklad:
Dělá vám dobře hudba? Pouštějte si vámi vybranou dobrou skladbu, která se vám moc líbí, několikrát denně a zjistíte, že hned budete mít lepší náladu...

Princip známe, teď ještě najít tu páčku - jemnuje se iontošťáva
Ona existuje. Je v nás. Částečně iontově - je třeba dostat ionty sodíku a draslíku (tj. elektrické impulzy) do správného hnízda neuronů. Částečně šťávově - je třeba vymáčknout z hypofýzy trochu hormonálních látek, vyvolávající SDM, a dopravit je krevním řečištěm na správná místa mozku. Jistě způsob iontový souvisí různými vazbami a podmíněnostmi se způsobem šťávovým. A protože v mé zjednodušené představě už třetí není dáno (SDM se dá navodit jen elektricky nebo chemicky nebo kombinací obojího - jinak ne), říkám, že za náš SDM mohou iontošťávy. Přesněji iontošťávy dobra. Jsou i iontošťávy zla, které způsobují stav špatné mysli. Tedy toho, čeho by v životě mělo být řidčeji a menší kapky, nebo lépe žádné kapky.
Ve skladišti hypofýzy se jistě nějak skladují a průběžně sysntetizují
iontošťávy dobra i iontošťávy zla. Avšak není důvod se domnívat, že jedny jsou před druhými upřednostněny.