7. - Invalidita, láska, nenávist, vývojová logika

05.10.2015 10:56

Invalidita - stagnace nebo vývoj? - třetí atribut lásky:
Druhý a neméně důležitý fakt je ten, že vznikají relativní "invalidé". Proč a kdy k tomu dochází? Tohle věda zatím nebyla schopna zcela vysvětlit. Zamyslete se nad tím a dojde vám to. Čím menší je rozdíl mezi kříženým druhem, tím větší je pravděpodobnost, že vznikne "invalida". Tzn. že pokud se bratr se sestrou, případně rodič s dítětem spojí, tak pravděpodobnost, že budou mít dítě invalidu roste s tím, jak jsou oba stejní... Čím větší budou mezi nimi rozdíly, tak se snižuje pravděpodobnost vzniku "invalidy". Na druhou stranu ani křížení relativně stejné hmoty nevede ke stagnaci. Vznik relativního "invalidy" je opět vývoj... Čím více se "živá" hmota podobá, tím více je jasné, že tento vývoj vede ke stagnaci, takže se dělá vše pro to, aby ke stagnaci nedošlo. Jelikož se už křížil bratr se sestrou, tak pravděpodobně nebylo možné najít jiného vhodného partnera po stránce fyzické. Fyzický(odolnostní) vývoj tedy došel do konce, případně tento vývoj neodolává vztažné soustavě, ve které se nachází tato "živá" hmota. Postupuje se tedy ve vývoji dalšími směry v závislosti na posledním vývoji událostí při vzniku této "živé" hmoty...

 

Fyzické vlastnosti hmoty zůstaly zachovány, ale změnila se buď celková konstituce(vzhled) nebo povahové rysy(logické uspořádání prvků) vzniklé "živé" hmoty!!!


Láska = život
Pokud se změnil vzhled, tak toto dítě(živá hmota) vzniklo z opravdové lásky, pokud se změnila povaha, tak toto dítě(živá hmota) vzniklo násilně. Jistě se teď ptáte proč takto a proč ne obráceně. Vysvětlení je zcela jednoduché. Tam, kde je láska, tak už nezáleží na vzhledu a rozvýjí se přizpůsobivost pro další okolní soustavy.

Nenávist = zánik
Tam, kde láska není, tak je třeba se brátit tak, aby k tomuto incidentu v budoucnu nedošlo. Což znamená drastickou změnu ve složení hmoty.
Když vezmeme v úvahu, že jde o skoro poslední jedince, případně o jedince zcela rozdílné, kteří zplodili tohoto potomka, tak vlastně došlo k tomu, že hmota, tohoto druhu, sama znemožnila další vývoj a tím pádem i zánik druhu, jelikož se jednalo o špatnou cestu.

Vývojová logika - láska vs. nenávist
Pokud se jednalo o dva jedince z většího celku, jednoho druhu(vztažné soustavy), tak je nutno řešit otázky vnitřního uspořádání i logiky celého systému v rozmnožování tak, aby k násilí nedocházelo, případně, aby došlo k toleranci. Mění se tedy logické vazby tím nejdrastičtějším způsobem. Pokud je v této vztažné soustavě dostatek lásky, tak tento nový vývojový nezanikne a bude pokračovat. Vznikne tím tedy jistá tolerance k násilí, jež se odrazí i na dalších generacích. Pokud je lásky málo nebo pokud se tímto směrem nechce celá soustava ubírat, tak tento druh zanikne sám, jelikož nedojde k opětovnému rozmnožení. Zároveň s tím zaniknou i geny toho jedince, jež se dopustil násilí. Takže tento jedinec sice bude nějaký čas ještě dělat "problémy", ale celý systém se s tím vyrovná tím, že nechá jeho geny(potomky) vyhynout... Když se na to podíváme z pohledu celého lidstva, tak tolerance k násilí postupem času dojde do takového stádia, že se budeme i při rozmnožování nenávidět a náš druh, lidstvo, vyhyne, v důsledku nenávisti viz. předchozí článek.

Blíže se k tématu lásky (jejím atributům) opět vrátím, ale až o něco později... v souvislosti vývojů buněk a jejich reakcí na okolí...

pozn. lásku i nenávist máme všude kolem sebe. Teď nemyslím tu lidskou, ale jinou. Např. v chemii - sloučeniny, v matematice sčítání a násobení atd.