2. - Počítače představují pro děti a dospívající nebezpečí i příležitost

05.10.2015 14:11

Počítače jako příležitost

Nedávno mi známý vyprávěl, jak si jeho syn přes internet vyměňuje dlouhé milostné dopisy se svojí přítelkyní, která je na stáži v USA. Nemyslím si, že spojení prostřednictvím počítačů v tomto případě dokonale nahradí živý lidský kontakt. Na druhé straně si ale dovedu představit, že v jiných situacích může taková komunikace ušetřit dlouhé hodiny strávené v letadle, na letišti, hledání hotelů a zbavit člověka dalšího nepohodlí na cestách. Počítače již dětem a dospívajícím nahradily dopisování s kamarády v cizině pomocí klasické pošty.

Určité dobré možnosti jistě poskytují i různé výukové programy. Učení nejenže nemusí být mučením, ale může to být i hra a zábava (např. interaktivní adventury, které mají naučit psanému jazyku i výslovnosti). Konečně počítače mohou představovat i lepší trávení volného času, pokud bychom s nimi srovnávali např. návštěvu hlučného rockového klubu, či diskotéky nebo s pitkou.

Počítače jako nebezpečí

Ačkoliv jsem svým založením spíše optimista, tato pasáž bude přeci jen poněkud obšírnější, nežli ta předchozí.

Sociální rizika

V dětství a dospívání je třeba se aktivně i pasivně učit řadě věcí. Děti a dospívající jsou k tomu velice dobře vybaveni. Jejich vštípivost a rychlost myšlení bývají obdivuhodné. Až dospějí, budou se samozřejmě také schopni učit, ale půjde to obtížněji. Je tedy velmi důležité, čemu se člověk naučí v dětství a v dospívání. Jistě, práce s počítačem je důležitá věc, ale dobrá příprava na život zahrnuje i mnoho jiného. Ve výhodě je člověk, který umí vyjednávat s druhými lidmi, vcítit se do jejich pohledu na svět a lidi kolem, zdravě a bez zbytečné agresivity se prosazovat, dorozumět se, pracovat v týmu. Používat v mezilidské komunikaci mechanickou logiku počítačového programu nebo dokonce vzorce chování převzaté z kompetitivních agresivních počítačových her, je vysoce neúčinné. Dítě pak může mít pocit, že se ocitlo na cizí planetě, kde je všechno jinak, než jak se naučilo ve svém počítačovém zátiší. Může mít pocit, že se druzí chovají podivně, nepředvídaltelně a že s nimi není něco v pořádku. A může být frustrováno, stahovat se do sebe nebo reagovat zkratkovitě.

Násilí

O tom, že násilí v médiích přispívá k růstu kriminality, existují už důkazy po celém světě. Že se nejedná o problém zanedbatelný, který by nechával lhostejným samotné umělce, o tom svědčí následující petice, která před časem vzbudila velký ohlas.

Petice spisovatelů, publicistů a umělců

České dítě této doby vidí více stříkající krve než voják v přední linii. Zná více rafinovaných způsobů, než zkušený gangster. Lidé, kteří mu zemřeli před očima, by naplnili obrovský masový hrob. Masmédia mu běžně nabízejí pohled na drcené kosti a vyhřezlé vnitřnosti. Ukazují mu bolest bez soucitu a smrt bez lítosti. Sadistické ničení živého těla je mu často předváděno jako užitečná dovednost.

Dopouštíme, aby naše děti citově i rozumově zrály v kultuře, v níž je utrpení zlehčováno a násilí oslavováno. Tento vliv nemůže zůstat bez následků. To dokládá řada statistik a žávažných vědeckých prací, ale stačí použít zdravého rozumu. Všechny kulturní vzory - i ty nejhorší z nich - svádějí k napodobování a děti jsou vůči nim nejbezbrannější. Kriminalita naší mládeže stále roste. Máme důvodné podezření, že propagace surovosti, která zaplavila média a trhy, se na tom velkou měrou podílí. Jsme spolutvůrci kultury této země a víme, že i my neseme odpovědnost za její přítomnost i budoucnost. Kdybychom nevěřili v možnost umění ovlivnit cítění lidí, naše práce by ztratila smysl. Proto zvedáme svůj hlas proti nebezpečí, jehož sílu už dnes rozpoznáváme.

Žádáme Parlament České republiky a legislativní úpravu této problematiky. Nechť je:

1. zakázáno prodávat a půjčovat dětem a mládeži jakékoli nosiče informací, které ohrožují jejich zdravý vývoj;

2. účinným způsobem regulováno veřejné předvádění brutality, zejména v televizi a v kinech.

Bohužel násilí proniklo ve značné míře i do světa počítačových her. Dítě se z nich nedozví, že byť i rána pěstí, nemluvě o ráně nožem nebo výstřelu, může člověka zabít a jiného přivést do vězení. V podobných hrách také nachází dítě jen velmi málo konstruktivních strategií, jak řešit konflikty v reálném životě. Sotva je např. možné sestřelit pomocí stíhacího letounu svého protivného spolužáka. Konstruktivní způsoby, jak zvládat konflikty, zahrnují mimo jiné např. i schopnost porozumět druhému a situaci, hledání přijatelného kompromisu, sebepoznání a sebekontrolu, vyhýbání se eskalujícím konfliktům, vyhýbání se nebezpečným situacím a, pokud nastanou, efektivní komunikace v nich, porozumění mimoslovní komunikaci (verbální), přeladění se např. pomocí relaxační techniky, jógy nebo cvičení, či spoluprací s prostředníkem, který pomůže konflikt překonat. Násilí někdy souvisí s pornografií, která se nevyhnula ani světu počítačů. Za její největší riziko bych považoval právě nereálný a zkreslený pohled, který si dítě může vytvořit na otázky kolem sexu a partnerských vztahů. To, že nenecháte dítě přehrávat si na vašem počítači, co ho napadne, má tedy význam. A nejen ten, aby vám počítač nezavirovalo.

Rizika pro tělesné zdraví

Nedávno jsem hovořil s jednou paní sekretářkou, která se před časem jen velmi neochotně začínala přátelit s počítačem. Zavtipkoval jsem, jestli už dala psací stroj do sběru. Odpověděla mi, že na psacím stroji už nepracuje, ale co přešla na počítač, velmi se jí zhoršil zrak. Shodou okolností jsem pak potřeboval na jejím počítači něco napsat. Byl umístěn tak nešťastně, že za ním bylo jen velmi málo místa, takže moje hlava se ocitla kousek od obrazovky bez filtru (starý VGA monitor) s planoucími windousy. K dovršení všeho jsem musel ještě sahat pro myš kamsi přes klávesnici, takže jsem si připadal, jako bych ji tahal z díry. Když jsem připravoval tento článek, sháněl jsem nějakou knihu o ergonomii a o hygieně počítačové práce. Naše obchody s počítačovou literaturou nabízejí příručky o všem možném, ale o knize na výše zmíněné téma neslyšel nikdo, natož aby ji měl na skladě. Některá z následujících rizik se dají snížit dobrým technickým a ergonomickým vybavením počítačového pracoviště. Rozhodujícím faktorem bude ovšem míra, tedy kolik času dítě u počítače stráví a kompenzační aktivity, tedy, co bude dělat, když nesedí právě u počítače.

Pohybový systém dítěte je ve vývoji. Problémy, které vzniknou v souvislosti s nesprávným držením těla v dětství nebo v dospívání, mohou v pozdějších letech člověka pořádně potrápit. Je známo, že právě poloha v sedě nejvíc zatěžuje zejména bederní páteř. Pro zdravý vývoj a dobré fungování pohybového systému je velmi podstatný svalový korzet. Naše kostra drží pohromadě ne díky drátkům, jako kostlivci v anatomických ústavech, ale díky vazům a svalům. A aby držela kostra pohromadě dobře, musí být svaly dostatečně silné. Netřeba snad zdůrazňovat, že dlouhé hodiny strávené u počítače zatěžují svalové skupiny velmi selektivně a to může vést k četným problémům. Hypokinesa, nebo-li nedostatek tělesného pohybu, je rizikovým faktorem i mnoha dalších nemocí. A aby nebylo hrůzám konec, objevily se zprávy, že blikavé světlo obrazovek počítače (nižší než 60Hz) může u citlivý chdětí zvyšovat riziko epilepsie. Zanedbatelné není ani riziko kombinace hazardních a počítačových her. Pro zajímavost uvádím, že jsem se setkal s jedním mladistvým, co část ukradených peněz prohrál na "výherním" automatu a za další část si koupil grafickou kartu a další vybavení, kterým vylepšil domácí počítač, aby se na něm daly hrát jeho oblíbené hry.

Které děti jsou více ohroženy?

Výše zmíněná rizika platí do značníé míry obecně, některé děti jsou však ohroženy více. O které skupiny se jedná?

Hyperaktivní děti s poruchami pozornosti

K příznakům patří, jak říká název živost, neposednost, roztěkanost. Dítě někdy působí dojmem, že je nešikovné, nálady často kolísají z jedné krajnosti do druhé. Často reaguje impulsivně a ukvapeně. Hůře se soustřeďuje, mívá ve škole problémy s chováním, ale i prospěchem, i když může být inteligentní. Trestat dítě za jeho problém nemá význam, to nikam nevede. Je paradoxní, že u počítače tyto jinak neposedné děti vydrží k úlevě rodičů sedět dlouhé hodiny. Jenže i těmto dětem je třeba nabízet něco jiného. Velmi potřebují např. tělesný pohyb. Důležité je pro ně také ocenění a pochvala a to ještě více nežli pro normální děti. Najít něco, zač je pochválit, může dát práci, ale je to nutné.Nároky na dítě je samozřejmě třeba přizpůsobovat jeho možnostem. Vhodné je klidné prostředí, pracovat krátce a častěji. Hyperaktivní děti potřebují pravidelnost ve spánku, jídle i učení. Učitel by měl být o problému informován a chápat omezení a těžkosti dítěte. Péče o dítě je náročná a vyžaduje spolupráci rodičů se školou i mezi sebou. Jestiliže se oba rodiče mohou při výchově střídat, je to velká výhoda.

Děti se sklony k násilí

Sklon k násilnému jednání zvyšuje riziko nejrůznějších komplikací včetně horšího přizpůsobení ve společnosti, kriminality a problémů působených alkoholem a drogami. Bohužel, některé počítačové hry takové sklony neoslabují, ale naopak posilují. Prevence v takovéto oblasti by měla zahrnovat osobní příklad rodičů. Dítě se od rodičů může naučit, jak řešit rozpory a konflikty nenásilně a na úrovni. Podobně jako zodpovědný rodič s cukrovkou nedovolí dítěti pojídat kila čokolády, neměli by ani rodiče těchto dětí tolerovat zaujetí dítěte násilnými televizními programy nebo videohrami. Tyto děti potřebují naopak pozitivní modely a získávání dovedností v mezilidských vztazích.

Mladiství patologičtí hráči

Podobně jako jiné návykové nemoci i patologické hazardní hráčství vzniká v dětství a dospívání rychleji a mívá někdy dramatický průběh. Do 18-ti let se oficiálně nepovoluje hra na "výherních" automatech. U videoher a počítačových her žádné takové omezení neexistuje. Rozdíl je zásadní: U videohry si zákazník kupuje čas, u "výherního" automatu možnost výhry. Hranice ale nemusí být tak ostrá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tutéž hru lze provozovat jako harardní i jako nehazardní. Naprosto nevhodné je instalovat videoautomaty, počítačovou hernu a "výherní" automaty do jedné herny. Dospívající to táhne vyzkoušet si i hazardní hry a kromě toho je vystavován negativním modelům chování. Mladistvé patologické hráče varuji i před počítačovými hrami. Riziko, že by se jim mohli věnovat nadměrně, na úkor důležitějších věci v životě, je velké.

Děti s nemocným pohybovým systémem

Pro děti s vadným držením těla jsou dlouhé hodiny před obrazovkou počítače po dlouhém sedění ve škole nevhodné. Rodiče by v tomto případě měli dbát na zdravé pracovní návyky, jako jsou časté změny polohy, prokládat práci v sedě vhodným rehabilitačním cvičením, učit dítě vnímat své tělo a vyhovět mu.

Jak dítě dobře vychovávat ve vztahu k počítačům a předcházet návykovým nemocem?

Samozřejmě, prevence v této oblasti splývá s dobrou výchovou všeobecně. Ideálem člověka 21. století je jistě člověk počítačově gramotný, ale zároveň všestraně rozvinutý - tedy i citově, kulturně a fyzicky. Pro inspiraci rodičům nabízím stručný přehled dobře míněných rad (takové malé desatero :-D).

1. Získejte důvěru dítěte a naslouchejte mu. Pak s vámi bude otevřeně hovořit i o připadných problémech, ať už se týkají návykových nebo jiných záležitostí. Umět dítě vyslechnout a pochopit ho, neznamená ale vždy pristoupit na jeho stanovisko.

2. Opatřete si spolehlivé informace o návykových rizicích. Budete tak schopni nabízet protiargumenty.

3. Posilujte sebevědomí dítěte. Nešetřte pochvalou, když ji dítě zasluhuje. Pokud kritizujete, kritizujte chování (nelíbí se mi, že děláš...), ne osobnost (jsi hrozný...). Dávejte dítěti najevo, že ho máte rádi. Sebevědomý člověk dokáže lépe odolat špatné společnosti i návykovým rizikům.

4. Předcházejte nudě. Měli by jste mít přehled, kde dítě je, co dělá a uvažovat o jeho denním programu a životním stylu. Můžete posílit vazbu dítěte na rodinu a kvalitně trávit volný čas společně. Také můžete najít dítěti dobré záliby mimo rodinu.

5. Vytvořte zdravá rodinná pravidla. Dítě by mělo vědět, jaké předvídatelné důsledky bude mít jeho budoucí jednání. Mělo by mu být jasné, že je výhodnější, když se bude chovat přijatelně a tato pravidla dodržovat. Děti z rodin, kde žádná pravidla neexistují a kde vládne chaos, nebývají šťastné. Zdravá rodinná pravidla snižují riziko různých problémů včetně problémů návykového charakteru.

6. Buďte pro dítě pozitivním modelem. Myslete na své zdraví a svoji tělesnou a duševní kondici, rozvíjejte své kvalitní zájmy. Význam při výchově mají i určité dobré zásady rodičů.

7. Pomozte dítěti čelit tlaku nevhodné společnosti a najít mu společnost vhodnou. Dítě by mělo vědět, že v určitých situacích má právo a dokonce povinnost nesouhlasit se staršími lidmi a odmítnout. Existují různé způsoby odmítání pro různé situace. Účinnou ochranou před nevhodnou společností je dobrá vrstevnická skupina.

8. Spolupráce v rámci rodiny. I v případě, že jsou rodiče dítěte rozvedeni, měli by se ve vlastním zájmu i v zájmu dítěte dohodnout v záležitostech výchovy. Spolupráce je také potřebná v rámci širší rodiny např. s prarodiči dítěte.

9. Spolupráce s dalšími dospělými. K nim patří učitelé, sousedé, rodiče přátel vašeho dítěte. Můžete se navzájem informovat a při výchově dětí si pomáhat.

10. Umějte rozpoznat návykové problémy u dětí. Čím dříve problém rozpoznáte a čím dříve ho začnete řešit, tím lépe.

Naprosto nemám v úmyslu rodiče strašit. Dovedu si přžedstavit, že tvořivý rodič počítač ve výchově také tvořivě použije. Může např. pomocí vhodného programu přimět dítě, aby se více věnovalo jinak nemilovanému studiu některého cizího jazyka. Nebo může povídání si po počítačích spojit a sblížit otce a mladého pubertálního rebelujícího a vzpurného muže. I práce s počítačem nebo kolem něj může být dobrou záminkou, jak s dětmi trávit zajímavě a užitečně více času.