17. - Pár slov na závěr (konec)

04.10.2015 20:37

Po nejedení chutná nejen nám subjektivně, ale i našemu tělu objektivně. Odpočatá trávící soustava pracuje lépe, důkladněji.
Zdravá strava prokládaná zdravým nejedením, dostatečný pohyb, čerstvý vzduch s dostatkem kyslíku a trpělivost už samy o sobě nemohou zabrat. Místo osmi hodin denně vydržíte pracovat dvanáct (prací rozumím každou cílevědomou činnost vedoucí k předem naplánovanému rozumnému a konstruktivnímu efektu). Místo nula hodin denně vydržíte dvě, tři hodinky pracovat tvůrčím způsobem.

A teď pozor: Dobré tvůrčí nápady vznikají málokdy za psacím stolem. Na povel to nejde. Spíše se objevují při oněch fyzických aktivitách. Ještě více při chvilkách relaxace po násilí na sobě. Při hladovění častěji než s plným břichem.

Co dělat? Sexu (snad) raději trochu méně, než je sto procent potřeby. Budeme se pak na něj vce těšit, budeme se jím moci odměňovat a tak motivovat k práci, k pohybu. Ale to je velmi individuální. Pot smývat nejen teplou sprchou, ale nejraději střídavou. Z horké do ledové třikrát tam i zpět, ať se vlásečnice otužují. Při utírání se rovnou masírovat. Najděte si příručky o masáži a automasáži - a věřte také svým pocitům. Co je příjemné intuitivně, to nespíš tělu prospívá. Sauna. Otužování. Přiblížení se přírodě.
A alespoň patnáct minut denně jen pro sebe. Pro relaxaci, pro prožívání oakmžiku. Vše spolu souvisí. Vynechat jedno znamená chtít jezdit autem o třech kolech. Když už, tak pořádně - jinak je to horší než nezačít vůbec. S čím? S kmenem stromu technik duševní práce.

Druhá vrstva zářivá
Bez tréninku se iontošťávy dobra a zla střídají při vládě nad naším mozkem zhruba tak na půl (řekněme). Trénovaný jedinec si zařídil panování iontošťáv dobra v devadesáti procentech času a na zakrnělé zlo zbude jen pouhá desetina (např. sny). Není každý den posvícení - ale proč by nemohlo být posvícení šest dnů z týdne, či dokonce sedum? Co s tím zbytkem, co s těmi deseti procenty? Vyzraje na ně druhá vrstva našeho já. My na pozorovatelně (viz. výše). Ať už je nám v prvé vrstvě jakkoli, druhá vrstva (přece) může být zářivě šťastná neustále, nebo alespoň klidně hřejivě šťastná.
Naše já se bouchlo do nohy. No, nedá se nic dělat - naše já je normální, naše já pociťuje bolest, naše já si sykne, nebo i trochu zařve. Druhá vrstva to řvaní registruje, s klidem sleduje, eviduje jeho začátek, průběh, odeznívání, ... a konec.

 

Naučme to své děti
Většina životních postojů člověka má svůj základ v prvních třech letech života. Ať se naše názory na správnou výchovu v detailech různí, jedno si slibme - ať jsou naše děti veselé.

Jsou tedy všechny kurzy nanic?
Jistě že ne. Ač jsem v tomto směru nezávislou osobou, pevně věřím, že kurzy na téma dosahování stavu dobré mysli (SDM) jsou na něco. Jsou přece o tom, jak vytěžit z celého života v nejlepším slova smyslu maximum. Jak vytěžit tedy i ze všech ostatních kurzů, které nás v životě potkají, maximum. (Kurzy jsou přece součástí našeho života - odehrávají se v čase našeho života, každá situace je takový malý kurz.) Kurzy o SDM nás naučí, jak si do značné míry vynahradit to, co se učilo na kurzech, které jsme v životě nestihli (nebo si nemohli dovolit). Farmulti psychovzorce jsou mocné. Budou sloužit i vám?

A - stačí.