16. - Jez do polosyta, pij do polopita

04.10.2015 20:35

Jak s jídlem a pitím
Ruku v ruce s pohybem jsou správné stravovací návyky. Jídlo a pití ve správné kvantitě i kvalitě.
Kvantita:
Opačně než u pohybu. Přestávejte jíst tehdy, když cítíte, že by jste ještě mohli určitou dávku. (To neplatí, máte-li výraznou podváhu.) Pijte však co hrdlo ráčí. Ne však do němoty. Pijte odstátou vodu (třeba s kapkou citronu), bylinkové čaje, mléko (ne však příliž mnoho - zahleňuje) a ovocné šťávy. Čím čerstvější a méně konzervované, tím lépe. V určitém menším množstí (2dl/den) prospívá i víno (na tvorbu červených krvinek a pro roztažení cév), pivo (proti ledvinovým kamenům a také rozpoiuští tuky), ba i tvrdý alkohol jednou za čas neuškodí (dezinfekce žaludku v některých jižních zemích, kde hrozí střevní potíže, štamprdle becherovky, magistra, myslivce, ferneta a dalších - i dětem - stačí vršek, jako prevence). Ale pozor - je typickým znakem nízké inteligence dělat si z předchozí věty zámiňku, pseudoargument zdánlivě ospravedlňující porušení zdravé míry věcí.
Ano, vše má mít svou míru. A je snad nějtěžší věcí na světě ji utrefit. Ve všem nám mohou pomoci druzí, ale v utrefení míry všeho jsme zplnomocněnými řediteli svého organismu my sami.

Všeho s mírou, i umírněnosti s mírou
Jedno je jisté: I v dodržování míry musíme znát míru (a nebýt krajními maximalisty). K dodržování míry patří také občasné vybočení z ní. Četli jste už jistě v životě mnoho návodů, jak lépe žít. Každé beletristické dílo, každý román, povídka otevřeně nebo skrytě usiluje být trochu takovým návodem. Každý životopis známé osobnosti o to usiluje víc než otevřeně. A my si třeba už mnohokrát nad četbou slíbili, že tentokrát proměníme přání v čin, tentokrát se už jinými opravdu staneme... a pořád to není ono.
Nebuďme extrémisté! Mějme cit pro míru. Tentokrát si návod budeme jen číst. A... nic. Řídit se podle něj nebudeme. Nebudeme se vracet k minulým kapitolám, nebudeme si je vystřihovávat a schovávat... Zkusíme si něco takového přímo zakázat! Co je nám po vlastním štěstí...
Kvalita stravy:
Jídlo nezkažené, co nejčerstvější, správným postupem zhotovené. Pochopitelně, samozřejmě. Čerstvé raději než zmrazené (je-li taková možnost), zmrazené raději než konzervované. Z vlastní zahrádky raději než z obchodu (víme, nakolik jsme uměle hnojili, či nehnojili).
Pro nejčerstvější možnou stravu se v poslední době užívá slovo - živá.Živou zeleninu a ovoce. Jablko přímo ze stromu, rajče či papriku rovnou ze skleníku, dokud je v nich ještě život, dříve než po utrhnutí vyhasne. Některé potraviny jsou pro naši duševní činnost přímo trháky. V kladném slova smyslu. Nastrouhaná mrkev lehce opražená na tuku. Ořechy různých druhů. Česnek a cibule. Ořechy v kombinaci s medem. Celozrnné obiloviny a výrobky z nich. Luštěniny, sója. Masa raději méně. O hodně méně živočišných tuků. Méně sladit bílým cukrem, méně solit.
A vůbec - je hodně publikací čistě na toto téma. Celých hnutí. Vegetariánství nejí nic zabitého. Ani maso, ani vejce (potencionální kuře). Podobné zásady má i makrobiotická strava a jogínská strava. Jsem přítelem těchto hnutí a zásad. S jednou drobnou výhradou: někdy jsou hnutí příliž absolutistická, buď dodržovat vše, nebo nic. (Brambory podle makrobiotiky? "Jednou za rok, pokud je člověk zcela zdráv. Ale kdo je na tomto světě zcela zdráv?") Uplatňuji přístupu k radám těchto hnutí zásadu rovnoprávnosti. V něčem vědí více rádci - to beru, v něčem já - to od nich neberu a zůstávám u svého. Věřím také trochu svým pocitům. Beru hnutí na 80-90%. Všeho s mírou, nic se nemá přehánět a pokud máte na něco chuť tak si to dopřejte, přece se nebudete trýznit, ale s rozmyslem... já třeba jím maso jen jednou za čas... ale zase nezdravý lovečáček, ale co na tom, když je to jednou za čas, to neuškodí... je to jen na chuť pár deka.

Najděte si podrobnější publikace. Hovořte s lidmi, kteří jsou aktivními zastánci výše uvedeného (v nějakém takovém hnutí) a uvidíte sami.

Strava coby jed
Na závěr jednu poznámku: Každý ví, že strava je důležitá. Mnohé z nás překvapuje v poslední době, že může být až tak důležitá. Zejména v negativním slova smyslu - jako jed.
Ale cožpak to není logické? (Jak by řekl asi Spock ze StarTreku.) Jedl by někdo z nás s klidným svědomím 20 acylpyrinů denně? Nebo jiných léků jen tak bez nutné potřeby? Negativních účinků (a jistě ne bez důvodně) bychom se obávali. Ale běžná strava není ničím jiným. Účinné látky jsou v běžné stravě méně koncentrovány, ale co do hmotnosti je běžné stravy zase mnohonásobně více než tabletek, či kapek.
Strava je lék i jed. Není dobré nacpat se dalším lékem-jedem dříve, než se stačí z těla vyloučit ten předchozí. Očistíme se od techto jedů nejpřirozenější cestou. Pravidelným hladověním.

Den zdržení se jídla
Tělo ještě dlouho po objevení se prvého pocitu hladu nežije z podstaty. Lepší výraz než hladovění je tedy nejedení. Pro odvážné jednou týdně 24hod. nejedení. Pro méně odvážné a hubenější jednou za 14 dní. Vždy s lehkými nápoji, které nám pročistí střeva, žaludek a celkově organismus. Vyvarujte se v tomto období alkoholu, nemuseli by jste to snést, tedy ve větším množství. Štamprdle nikomu neuškodí, ale přesto ne každý je na ni zvyklý.