15. - Sportem ku zdraví a lepší psychice

04.10.2015 20:33

Jsme přetíženi nedostatečnou zátěží
Zatěžme se tedy dostatečně. Pohybujme se svižně ještě o vydatnou chvíli déle, než cítíme první signál zdegenerovaného těla říkající "dost". Pořád to ještě bude vydatně méně než naše fyziologické dost. Běhejme někde na rovince (nejlépe na čerstvém vzduchu - v parku apod.) tzv. rychlostní pyramidy. To je asi 30m zrychlujeme: chůze - rychlá chůze - poklus - běh - trysk - sprint - úprk o život. V maximu vydržme 10-20m a pak zpomalujme v opačném pořadí fází až do loudavé chůze. 3x jako základ s pár minutami na vydýchání mezi jednotolivými pyramidami. A ještě po čtvrté nadoraz. Už máte dost? Už to začíná být nelidské? Tak - ještě jednou. A vida - přežili jsme.
(Lidé nemocní na srdce a vůbec lidé s jinými souvisejícími chorobami se pochopitelně nejprve poradí se svým lékařem - to platí i pro všechny následující rady k fyzickým aktivitám.)
Dělejme běžnou ranní desetiminutovou rozcvičku, při níž protáhneme a rozhýbeme všechny svalové skupiny svého těla. Návodůů je všude plno, všichni jsme měli ve škole kdysi tělocvik. Vydržme ve zvolené pohybové aktivitě až do spocení se. Aspoň jednou denně se zapoťme. Je to signál, že námaha našeho těla dosáhla stupně, kdy se něco začíná měnit k pozitivnímu, jednak potem odcházejí z těla mnohé škodlivé látky, nebo naopak látky užitečné, ale konentrované v těle v nadbytečném množství.
Nudí vás rozcvička už 3. nebo 4. den? Jeví se být 5., 6. den nepřekonatelnou námahou? Jen dál. To je právě to násilí na sobě, které je díky kořenům stovek generací nezbytné. Nemůžeme to dále vydržet? Vystupme ze sebe a pozorujme se z povzdálí! Je to zajímavý pohled z pozorovatelny, jak se naše tělo kroutí, popadá dech, vymlouvá se desítkami pseudoargumentů, že dneska cvičit už nebude, že alespoň dnes výjimečně ne... Na výmluvy mu ovšem neskočíme.

 

Praktické násilí na sobě
Milí čtenáři, máte-li domek, je na něm vždy spousta práce. Zkuste ji dělat bez újmy na kvalitě, avšak s nejvyšší možnou intenzitou. Třebna co nejrychleji. S vervou přerovnejte prkýnka ze sklepa na půdu, či něco podobného. Přenášejte břemena. I v městském bytě se podobná aktivita dá nalézt, i když omezeně.
Choďte plavat aspoň do bazénu. Najděte si spřízněnou duši (zhruba se stejnými fyzickými dispozicemi) a provádějte pohybové aktivity ve dvou. Spolu klusejte a dejte si závazek, že vydržíte klusat ještě o deset kroků déle něž to váš protějšek vzdá. Ještě deset temp v bazénu...
Choďte na tenis, golf, do střeleckého klubu, na dostihy. Tam se uzavírají ty největší kšefty. Myslete si, že cílem je kšeft a peníze a pod touto průhlednou záminkou se ozdravujte...
Cvičí se vám po dvou týdnech lépe? Snadněji? Pozor, nezůstaňte v půli cesty. Nezapomněli jste na násilí na sobě samých? Cvičí se vám stejně, nebo hůře? Pak si vzpomeňte na zásadu trpělivosti.

Všeho s mírou
Lehké ťuknutí ve sféře fyzických aktivit, které máme právě za sebou, chytrému hodně napoví. Vždyť neobjevujeme Ameriku, ale opakujeme staleté pravdy. Jednu novinku však zdůrazněme: násilí na sobě. Hlídejme si, zda dávky násilí nepolevují. Pokud jsme jednou denně k sobě alespoň násilní - můžeme být klidní. Touto cestou se nenásilně měníme k lepšímu. Naopak rezignovat a vykašlat se na násilí vůči sobě - to je to nejhorší násilí, které nás odvádí od životních cílů. To je zneklidňující. Honem zpět k pravidelnému násilí... ano, tak... uff, to jsme si oddechli.
Všechno má svou míru. Když násilí, tak nikoliv pořád a všude. Mince násilí má i svůj líc - a ten si užijme. Během konání násilí se nám v mozku střídají šťávy (hormony, enzymy, atd.) navozující pocit uvolnění. Bez násilí by nebylo uvolnění. Nebylo by s čím srovnat, nebylo by se od čeho odlišit. Před chvilkou jsme něco museli a teď už nemusíme... Jak příjemné...