12. - Co ještě spolknu a co už ne?

04.10.2015 20:29

Kombinace smíření a boje

Tato kombinace je univerzálním postupem všude tam, kde se člověk dostává do potíží. V kurzech, či jen poradensky často řeším s lidmi to, jaké mají špatné vztahy na pracovišti (konflikty, aroganci, podrazáctví, závist a jiné druhy lidských špatností). Říkám jim a budu říkat, že nic jiného už asi nevymyslím, že je sice teřeba pokusit se aktivně o nápravu, ale že všeléky neexistují. Je předem si především stanovit jakousi mez, do níž jsem ještě ochoten mezilidskou špatnost snášet. Žádná firma nebude ideálním nebem se samými anděly (v čele s generálním andělem). Daná mez se stanovuje s ohledem na to, jaké výhody mi setrvání na dosavadním pracovišti skýtá. S ohledem na to, ze jakých mezních podmínek se mi ještě vyplatí zůstat. Takže snášíme - pomocí metody utlumení - a pomocí PTR to jde mnohem lépe a radostněji, než jste třeba byli doposud zvyklí. Snášíme to až do předem stanovených mezních okolností, které se vyskytnou.
A v tomto psychickém stavu se aktivně snažíme věci změnit k lepšímu. "We do our best" (Snažíme se co nejlépe). Děláme maximum v hranicích reálně možného. A buď to pomůže (hurá, zůstáváme a je nám lépe) a nebo prostě nepomůže (žádné "ach jo"; naopak, pohoda, věci se dějí tak jak jsme v jedné z variant předvídali, předpověď se plní, máme to pod kontrolou a klidně podle plánu této varianty odcházíme jinam).

Šéfové - v řad nastoupit a lákejte a slibujte
V tržní společnosti si nejen šéf či majitel firmy vybírá své zaměstnance. Ale také zaměstnanec si podle svých kritérií vybírá k sobě nejlepšího šéfa, či nejlepšího kapitalistu! V přemýře článků na téma "jak uspět u konkurzu" bychom na tuto druhou stránku věci neměli zapomínat. I mezi šéfy je konkurence, kdo zaměstancům nejlépe padne do oka, kdo jim komplexně (plat je jen jednou z mnoha vícero složek) vyhoví. Pan domácí si vybírá nájemníky, ale i občan si vybírá nejlepšího pana domácího. Občan si vypírá město, kde bude bydlet. Občan si vybírá s jakými lidmi bude sdílet kancelář, patro, firmu (občan-zaměstnanec si jistě vybírá komplikovaněji než občan-podnikatel, ale ten si také svým způsobem vybírá).

Aktivnější vnější řešení stresu
Konkrétních způsobů jsou tisíce. Záleží na okolnostech a je to spíše otázka individuálního poradenství než textu určeného mnoha navzájem různým osobnostem.
Ptejme se v klidu sami sebe:
O co mi jde? Co je v mé situaci cíl a co prostředek? Nedosáhnu cíle jinými prostředky?
Skutečné životní cíle tak či onak souvisí s SDM. Mnoho stresů pramení z toho, že jsme prostředek zaměnili s cílem. Pokud se setrvání v určité pozici v určitém zaměstnání jeví jako náš nezměnitelný cíl ("být ředitelem - to je pro něj všechno, celý jeho život," říkají pak třeba o nás), pak jsem velmi zranitelní. Jsme lehce vydíratelní každým, kdo trochu pohrozí, že nás může daného postu zbavit. Ke zvládnutí stresu stačí uvědomit si, že post ředitele je jen prostředkem - a cílem je slušné uživení vlastní rodiny na učitém životním standardu. A toho lze dosáhnout i jinými cestami, často i mnohem lépe, než setrváváním na ředitelském postu.


Chudáci milionáři - jo, fakt, nekecám
Co znamená v našem životě udržení určité životní úrovně, vyjádřené konkrétní sumou peněžního majetku a peněžních příjmů? Je to cíl nebo prostředek? Nezlobte se na mne - ale přeci jen prostředek. Ano, prostředek velmi důležitý. Kapitalizmus to zařídil tak, že peníze jsou univerzálním symbolem hodnoty. Stojí za to o ně nápaditými způsoby usilovat, ale nikdy ne do nekonečné míry. Udělejte si cvičně brainstroming na téma, jaké nevýhody přináší člověku peněžní bohatství. Myslete třeba na multimililionáře, kteří po pádu z koně zcela ochrnou, myslete na sebevrahy z řad milionářů (proč asi?) atp. Milionáři mají mozek zcela obdobně fungující jako je ten náš. I oni mají ve své hypofýze skladiště iontošťáv zla, iontošťáv strachu, deprese, atd.
Dá se říci, že náš potencionální strach si vždy najde, čeho se bát. Vždy, i po sebevětším zlepšení vnější materiální situace, nastane navyknutí na daný stav a náš skrytý strach si najde někde v okolní realitě předmět, na němž se vyžije, na němž on naše já rozklepe hrůzou, rozesmutní táhlým smutkem. Každý člověk má v sebelepší životní situaci okamžiky, kdy se mu život zdá k neunesení. I milionáři jsou jednou dole, jednou nahoře. Jen to tak z našeho pohedu není poznat. Nevypadá to tak. My vidíme vnější lesk, naše základna vnímá znaky toho lesku, coby nevýslovně krásného, a nedochází jí, že pro milionáře je rolls-royce něčím zcela průměrným.