10. - Božská matematika: konstanty a rozměr; Vývoj vesmíru a evoluce

05.10.2015 10:59

Vše závisí na tom, jak si to definujeme:
první rozměr je délka, tedy osa x, na které je nějaká úsečka /AB/
druhý rozměr je výška této úsečky ... tedy osa y
další rozměr(3.) je její hloubka, což je osa z
máme tedy před sebou 3D objekt a všechny ostatní vlastnosti tohoto objektu jsou jeho dalším rozměrem, od hmotnosti, přes gravitaci, čas, až já nevím po co... to, který je ten 4. rozměr závisí tedy na tom, v jaké dané soustavě souřadnic se nachází...
To samé lze udělat s 2D objektem, kde budou také osy x,y a osa z může být třeba čas, jak je tomu u her. Ale ani tzv. plošinovky(2Dhry) nemají jen 3 rozměry(x,y,čas), protože i barva je v tomto smyslu rozměr...

Příkladem může být červené písmo na červeném pozadí stejné barvy. Opticky tam tedy nic není, ale ve skutečnosti je tam nápis. Hezky je to vidět na struktuře webových stránek, kde jsou také dvě verze. Jedna pro iluzi zobrazení(pro uživatele) a druhá skutečná(pro programátora). V té iluzi nevidíte bod, pod kterým se skrývá např. počítadlo, ale ve skutečnosti tam je. To samé se používá na optimalizaci stránek vs. klíčová slova v textu, ale je to neetické. Uživatel vidí jen určitý text, ale robot, jež tyto stránky prohledává(např. google), vidí text zcela odlišný, případně upravený, protože on "vidí" zdrojový kód(to co vidí programátor), nikoli to co se zobrazuje uživateli.

Můžeme tedy říct, že 2.rozměr je funkcí 1.rozměru, 3.rozměr je funkcí 1. a 2. rozměru atd.

Asi jsem to nenapsal zrovna nejlépe, ale každá konstanta, která se nemění je také rozměr. Nehledě na to, že při použití ve hře neuvažujete např. gravitaci. Tato konstanta gravitace je rovna nule, tedy spíš nemá vliv a proto se neuvažuje(nepočítá se s ní), i když tam ve skutečnosti je.

Je to to samé, jako když nakreslíte úsečku v 1D(pouze osa x)... také neuvažujete o tom, že aby byla "vidět"(hmotná), také musí mít nějakou výšku a tedy to musí být obdélník... To je právě to, co se v předcházejících článcích této teorie snažím vysvětlit... 1=0
V 1D
(pouze osa x) bude mít tato úsečka /AB/ výšku s  hodnotu 0(neuvažuje se)
Ve 2D
(osa x,y) např. na tabuli bude hodnota 1(už ji uvažujeme), bude to tedy obdélník, ale jen pro naši představivost.
Přesto ji ještě nevidíme...
Tím, že dáme této úsečce třetí rozměr (odlišnou barvu od tabule), tak ji zviditelníme. Přitom jde o tu samou úsečku...
Její existence je, pro naše pochopení, v jakémkoli prostoru závislá na nenulové hodnotě v nadřazené soustavě.

Mějme tedy 2D obdélník(1x1) v 3D soustavě...
Základní otázka zní: jaký bude mít rozměr? 1x1x0
Pokud ho tedy otočíme tak, že se budeme dívat na jeho nulový rozměr, tak ho neuvidíme, i když tam ve skutečnosti je.
Pomůžeme si tím, že tomuto nulovému rozměru přiřadíme nenulovou plochu.
Tím zobrazíme pomyslnou úsečkou, která nebude mít nulovou hodnotu pro zobrazení, ale pro počítání tam bude nula...

Ve 2D rozměru je rozměrů tolik, kolik je v kruhu bodů... proto v 3D rozměru jich je... mno... domyslete si...

Ještě to nechápete? Dobrá...
Předložím vám známý matematický problém:
Nakreslete si kruh, pomocí úseček... jakmile se dostanete na hranici dvou bodů A,B,C, tak zjistíte, že bod C je skoro stejný, jako úsečka AB... to slůvko "skoro" je hranicí naší vnímavosti i našich možností...
Pokud tedy chceme nakreslit skutečný kruh pomocí úseček, tak nakreslíme v 2D soustavě pravidelný mnohoúhelník a několikanásobně ho zmenšíme tak, aby vypadal jako kruh... jenže to už nejsme v 2D soustavě, ale v 3D, jelikož i zmenšení je jiná soustava(přibyla nám další osa (z))... a v tom je celý vtip... jelikož bod může být jak kruhem, tak bodem a mezi body A,B může být minimální mezera a nebo taky nekonečná... viz. část osmá 1=0

V tom je celý vtip všech rozměrů, jejich počítání a zobrazení...

Problém nastává, když při tomto pomocném zobrazení uděláme chybu a započítáme tento nenulový rozměr do výsledného vzorce, což je častý jev dnešní fyziky.

 

Vývoj vesmíru a evoluce.
 

Rozpíná se vesmír nebo se smršťuje? A co to udělá s vnitřkem vesmíu?
Definujme si prvně vákuum:
Co je to? Prázdný prostor. Problém je v tom, že žádný prostor není prázdný a ideální vákuum neexistuje, JE TO JEN NÁZORNÁ POMŮCKA.

Vemme si například vákuum v průhledné vývěvě. I když odčerpáme vzduch, tak tam jsou stále "nějaké" částice(jedno jaké). To nám umožňuje vidět skrz. To samé je ve vesmíru, také tam nemáme ideální vakuum. Proto je lepší používat slůvko "prostor" než vakuum.

Pak je řešení naší otázky už jednoduché viz. STR Vždy záleží na úhlu pohledu, jak se na to díváme. My také nevnímáme, jak se nám v těle tvoří a zanikají buňky obrovskou rychlostí, ale vnímáme pohyb, který je mimo naše tělo(mimo tuto soustavu).

Bude to tedy působit(smršťování,roztahování) na náš prostor? Ano, bude. Prostor se přizpůsobí, jelikož jde jen o přeměnu jedné energie v druhou. Problém je v tom, že my vnímáme jen část této přeměny(např. zrohovatění kůže). Takže se nám může zdát, že se něco děje/pohybuje/mění velmi pomalu, ale ve skutečnosti to je jen iluze, která je vytvořená nedokonalostí měřících prostředků(očí). Protože látková přeměna probíhá neskutečně rychle, tak to nezpozorujeme, dokud nebudeme mít lepší nástroj na pozorování(mikroskop).
Totéž platí i obráceně.

Vesmír si můžeme představit jako pouťový balónek a "vakuum" jako vzduch...
Když ho přefoukneme, tak praskne. Vzduch přejde plynule do nadřazené soustavy a balónek se časem rozloží, takže se stane pro tuto soustavu soustavou podřazenou a zároveň se stane její součástí. Když ho neutěsníme, tak se bude smšťovat.
Vzduch(v našem případě vakuum) tedy přejde opět do nadřazené soustavy a balónek se opět rozloží.
Rozdíl je v tom, že jednou se části balónku rozlétnou do několika stran a podruhé zůstanou vcelku. Jednou vzduch unikne do všech stran a podruhé jen jedním směrem. Jinak je vše stejné.

Otázkou zůstává, zda náš vesmír, který vnímáme, je dokonale utěsněn(odolný proti všem vnějším vlivům). Právě z toho příkladu logicky vyplývá, že není a ani nemůže být. Vždy je závislý na dějích mimo něj i v něm a to stejnou měrou.

Pokud to ještě nechápete, tak si to zkuste v praxi a místo vzduchu dosaďte minerální vodu a zatřepte s tím balónkem.

Ostatně to samé můžeme vidět při vzniku, dělení a zániku buněk. Jde o ten samý princip. Vzhledem k tomu měřítku pravděpodobně ani nepostřehneme, že se něco takového stalo/děje. Tedy, zda se vesmír už rozpadl či ne. V tom poměru, jaký jsem uvedl výše, je naše planeta jako atom. Díky tomu, že děje v našem světě probíhají daleko rychleji, než ve světě mimo tento vesmír(nadřazené soustavě), tak budeme tuto změnu vnímat pouze z dlouhodobého hlediska několika tisíc generací. Čemuž říkáme evoluce(přizpůsobení se podmínkám).