1. - úvod

05.10.2015 11:53

(Předmluva)

 

Než začnu psát o tajemství slov, tak napřed musíme pochopit, co to jsou slova, k čemu slouží a proč. Jistě to víte, takže to nebudu moc dlouho rozepisovat. Slouží k vyjádřění myšlenek za účelem komunikace s druhý protějškem. Záměrně zde nepíši o člověku ani o živých věcech. Slova mají totiž účinek i na neživé předměty, ale o tom až později. Více slov vytváří jazyk a více národů vytváří více jakzyků. Jazky mohou být živé, neživé, ale i mrtvé, tak jako latina. Rozdíl mezi živým a neživým jazykem je v tom, že živý jazyk se vyvíjí současně s tím (stejně se píše, stejně se vyslovuje), jak ho lidé používají, kdežto neživý jazyk zůstává v základu stále stejný. Základem zde rozumíme jeho významovou část.Záměrně zde není uvedeno, dle toho jak se píše, později totiž pochopíte proč. A konečně tu máme i živoucí jazyk. Příkladem může být angličtina, ale i další jazyky, kde slova vyjadřují to, co skutečně znamenají. Tedy to, jakým způsobem mají být použita. Zajímavostí je, že spousta lidí věří, že takovým jazykem je pouze angličtina a žádný jiný jazyk. Částečně mají pravdu, ale je to pouze tento jazyk, kterým se mluvilo před několika tisíci ley? Je to ta pravda, kterou hledáme nebo "pravda", kterou chceme najít? Každopádně vás nechci k ničemu přemluvat. Chci vám jen ukázat několik možných úhlů, jak můžeme tuto celou věc vnímat, ale o tom až později... Naše země (teď mluvím o povrchu), byla kdysi spojená v jeden kus pevniny. Otázkou ovšem zůstává, zda se tato pevnina rozkládala po celé délce rovníku na všechny strany nebo zda tomu bylo podobně jako dnes a mezi východním a západním pobřežím byl oceán. K tomuto rozluštění se také později dostaneme, protože je to velmi důležité, co se vývoje jazyka na naší planetě týče. Asi si říkáte, že to budou zas nějaké pochybné teorie, kterých se v posledním století vyrojilo jak hejno much, ale zde musím říci rozhodné NE. V jazyku se skrývá, jak se totiž později dozvíte, nejen celá historie lidstva, ale i něco na víc, co velmi douho zůstalo neobjeveno. Ať už jste se tedy k této knížce dostali z jakéhokoli důvodu, věřím, že vám poslouží minimálně jako návod na to, jak lépe pochopit jazyk našich předků, případně jako pohádka pro děti na dobrou noc. Ovšem nesmíte zapomenout, že právě v pohádkách bývá ukryta ta největší pravda ze všech... Slova v sobě ukrývají kódy a ty nám pomohou pochopit nejen jejich podstatu, ale i jejich "stvoření". Naučíte se jim rozumět, protože: "Co bylo jednou slovy zapsáno, to je jimi také vydáno." Připomíná vám to něco? Nejste si jisti? Ale ano, tušíte správně. Skutečně je vám to povědomé a znáte to. Je to pořekadlo. Jen v trochu upravenější verzi, aneb:"Co je psáno, to je dáno." Slovo je zvuk. To není náhoda, jelikož před dávnými časy se nemluvilo tak jak teď, což každý jistě pochopí. Co je však zajímavé, že tu byl i jeden jazyk, který byl jiný než ostatní... byla to spíše píseň, či jak to mám nazvat, než skutečný jazyk. Nejedná se přímo o zpěv, ale o harmonické zvuky. Později se tento "zpěvný" jazyk smíchal s jazykem na naší planetě. Zdá se vá to nepochopitelné? Nevadí, i toto se pokusím objasnit. Nechci však taky, aby jste si mysleli, že se takto mluvilo/zpívalo všude. Je zvláštní, že se tento zpěvný jazyk i jeho psaná, či spíše kreslená podoba objevuje "až" kolem roku 12000 př.n.l. Ano, je to velmi "pozdě", přestože člověk té doby už jistým jazykem mluví. Avšak tento "zpěvný" jazyk je daleko starší než naše planeta, k čemuž také postupně dojdeme. Osobně mám za to, že je to počáteční jazyk, jazyk tvůrce našeho vesmíru... Na začátku jsem se zmínil o angličtině, jež má mnohé společného s tímto jazykem. Ano, angličtina má k tomuto jazyku velmi blízko, ale přesto všechno, více jak polovina slov zůstala ukryta v její mluvě, chcete-li její "zpěvnosti." Proto jsem se rozhodl pro jinou formu psaní, než je u podobných publikací běžné. Zcela jistě se vám bude hodit slovník, aby jste lépe pochopili některé popisované pasáže, ale není nezbytný. To jen pro případ, že se vám nebude chtít namáhat mozek. Ano slyšíte dobře. Budu vás nutit i přemýšlet. Nebojte se, zas tak těžké to není, i když jste to už možná zapomněli. Nechci vás teď v žádném případě urazit a ani nařknout z toho, že neumíte myslet, jen to ne! Mám na mysli vaše vnitřním myšlení, cítění, či lépe řečeno: váš vnitřní hlas. Ten byl, v tomto směru, dosti dlouho umlčen. Pokusím se vám tedy otevřít oči a ukázat vám cestu, ale dál už musíte jít sami...