Per-Zeus Cizáci útočí

20.02.2017 11:59

Co se stane, když schizofrenik začne pracovat na hře a současně i na románu? Třeba nic, ale je také možné, že to bude pařba na dlouhé "zimní večery" a spousta čtiva... Podpořte tedy vydání této knihy, jež vznikala za pochodu s hrou.

Pro vydání knihy mě inspirovali moji přátelé a z jedné diskuze, kde jsem každý večer uveřejňoval jednu kapitolu z boje proti cizákům, jako takový večerníček na dobrou noc. A jelikož bylo kladné hodnocení i od těch, co sci-fi moc nečtou, či že to není jejich žánr, tak... tak to prostě vzniklo a celé jsem to sepsal dohromady... neuvěříte jaké to je... prostě famózní.

Román je koncipován jako deníkové záznamy a sny, jež se, kapitánu jednotek X-Force, Jiřímu Novákovi zdají. Z části je to fikce, ale z části také mé vlastní skutečné zápisky ze života, co se mi přihodily a co jsou třebas nějakým stylem zajímavé, pozoruhodné, či co si můžete vyzkoušet na vlastní kůži, či nad některými myšlenkami, které má schizofrenik, zauvažovat.


Příběh začíná v polovině jednadvacátého století, po té, co proběhla bitva národů proti UFO mateřské lodi z vesmíru.

(Soubor 001 - Nukleární bitva národů - NBN)

Dopady NBN (nukleární bitvy národů) jsou otřesné. Především se jedná o pozemské základny. Téměř vše bylo zničeno. Organizace jaderného úderu na mateřskou loď trvala příliš dlouho a nejmodernější základny byly vymazány z povrchu Zemského mateřskou lodí, když jsme přikročili k jedné ze čtyř zbývajících nabídek na založení základny X-Force.

Mateřská loď zničila všechny národní velitelské struktury a velkou část vojenské kapacity. Také jsme díky tomu zjistili, že většina zbraňových a obranných systémů je k ničemu. Došlo tedy k rozhodnutí, že jediná společná armáda (kterou je X-Force) pod vedením OSN musí převzít obranu Země proti cizákům.

Jednotky X-Force přijaly příkaz od OSN, aby všemi dostupnými prostředky bránily Zemi. Pokud bude třeba dostane od OSN nejen vojenská, ale i civilní oprávnění. Zejména velitel jednotek X-Force se může svobodně rozhodnout o použití jakýchkoliv výzkumných a výrobních kapacit, které jsou přiřazeny k projektu X-Force.

Nicméně, je zde požadavek, aby nebylo použito jaderných zbraní nebo jiných srovnatelných systémů hromadného ničení proti cizákům - problémy radioaktivního záření za NBN jsou ještě stále velké. Obzvláště proto, že analýza ukázala, že nepotřebujeme jaderné zbraně na nám známá UFO.


 

Zde již nastupuje náš hlavní hrdina, velitel jednotek X-Force - Jiří Novák, který spolu s dalšími bojuje proti náletům UFO dál, vším čím se dá. Nechybí tedy i pozemní akce, při kterých vám bude nabíhat husí kůže.

(Deníkový záznam – 0019 - Zmařená mise)

Ztratili jsem celou naši jednu jednotku… Jen já se zachránil, boj to byl krutý, ale pro nás. Totální katastrofa. Jak profesor předpokládal, tak ten tvor byl opravdu hodně silný a i když jsme do něj prali všechno, tak nic nezabralo. Byť se chvíli zdálo, že onen tvor přestal bojovat, tak opak byl pravdou… Překvapil nás dlouhým výstřikem z jednoho jeho znamínka… polovina jednotky to dostala a uhořela, ani skafandry jim nepomohly. Načež jsme začali ustupovat a tvrdě se bránit a využívat skrýší, ale ten tvor si nás našel a pobil nás všechny, až na mě… Shodou okolností jsem se mu dostal do zad a viděl, jak tam, na páteři jsou vajíčka. Nejspíš další takoví tvorové nebo ještě něco hrůznějšího… Neodvažoval jsem se ani domýšlet… Bylo mi jedno, že zemřu, nebyla už šance na únik… Tak jsem vypálil, přímo do jeho páteře, do míst, kde byly. Tvor se otočil a pokropil mě ohněm a v tu chvíli se mi podařilo proklouznout přímo mezi jeho nohama. Skafandr mi hořel a já se zmítal v ohni. Pak cosi povolilo a já se dostal z něho ven… strhal jsem ze sebe všechny šaty, které začaly už také hořet a utíkal, co mi síly stačily… ani jsem nevěděl kam… prostě pryč od něj… Pak už si nic nepamatuji. Probudil jsem se uprostřed jakéhosi domu a nade mnou stálo Děvčátko. Lekl jsem se. „Neboj, máma ti uvaří čaj a zase budeš fit. Podívej, rány co jsi měl se už hojí...“ a usmála se. Byla k nerozeznání podobná tomu našemu, co jsme měli v laborce.„Kdo jsi a kde to jsem?“ zeptal jsem se.

 

Po jedné nečekané příhodě  se k nim připojí i Terka, mladá 13-ti letá holčička, která upadla do rukou cizáků a kteří na ní dělaly nějaké testy. Co se s Terkou asi tak bude dít dál?

 

(Děvčátko – 0005 – vajíčka)

Terka seděla už na lůžku a profesor ji prohlížel…

Hm, hm, hm… si zdravá jako řípa, ale stejnak... provedeme ještě nějaké testy“ a přitáhl k lůžku přístroj na měření alfa-vln. Asistenti Terce dali na hlavu elektrody, což trvalo… byť retka byla na krátko, tak přeci jen, namazat elektrody, aby tam byl dobrý kontakt s pokožkou a přilepit na vlasy to není žádná sranda. Muselo se to dělat pořádně. Tak to chvilku zabralo. Mezitím si profesor studoval záznamy z mise. „Poslyš, kde tě to přesně bolelo?“

Tady...“

Hmmm...“

A co ta touha po mase a hlasy máš je ještě?“

No co se týče toho masa, tak bych snědla krávu tak, jak je… A hlasy, no sem tam se ozývají a prosí – POMOŽ NÁM!!!“

Zajímavé vskutku...“

Jsem silná, dokážu je potlačit, ale vnímám je stále.“

Hmmm...“ a profesor přistoupil k přístroji a zapnul ho… ručička grafu se hned rozkmitala po papíře a kreslila čáry…

Teď ti budu ukazovat obrázky a ty mi budeš říkat co cítíš...“

Dobře.“

Zprvu to byly obrázky květin, motýlů, a jiné drobné, ale hezké havěti… Pak na řadu přišly obrázky velkého skotu a zvířat, načež se ručička rozkmitala ještě víc a Terka povídá: „Nechte toho, nebo vás sním… už to nedokážu ovládnout.“

 

Dojde i na romantiku mezi Jirkou a Terkou (již dospělou ženou - díky jedné příhodě v laboratoři, ale stále s myšlením dítěte), jak jinak, ale hezky lehce. Nemůžu si dovolit psát nějaké extra erotické scény, jalikož kniha i hra je určena široké veřejnosti, včetně mládeže. A ani to není tzv. na pořadu dne.

Nemohl jsem uvěřit, že je to pravda, že to není sen. Připadlo mi to jako fata morgána. Zapálil jsem si tedy na to a sledoval, jak si svléká kalhoty. Dělala to pomaloučku, jako by tušila, že se na ni dívám. Pak se na mě podívala a v očích měla jiskru, jakou jsem ještě u žádné z žen a dívek neviděl a to jsem jich měl už pěknou řádku. Nemohl jsem se na ni vynadívat. Nebyl jsem schopen říci jediné slovo. Sedla si naproti mně a vzala sklenku do ruky. V tu chvíli jsem uviděl část jejích krajkových kalhotek a popadla mě touha. Hlavou mi proběhla myšlenka… povalit ji na postel a rozdat si to s ní, ale tentokrát jsem to nechtěl uspěchat. Rychle jsem potlačil své představy a šel se osprchovat. Když jsem se vrátil, ležela už v posteli a bylo vidět, že je příjemně utahaná. Lehl jsem si tedy vedle ní. Chvíli jsme si ještě povídali, ale pak se otočila na bok a já ji začal hladit po vlasech. Musela to cítit, ale neudělala nic, ani koutkem oka nemrkla, ani žádný pohyb ruky, či cokoli, čím by mi naznačila, abych přestal. Asi ji to bylo hodně příjemné, domýšlel jsem si a tak jsem se odhodlal. Něžně jsem ji dal pusu na záda, takovou neznatelnou, malou, jen letmý dotyk rtů. Následovala další už jistě citelnější. Zachvěla se. Pokračoval jsem dál a začal ji vášnivě líbat na šíji a krku. Zasténala blažeností…

 

V Jirkových snech vystupuje i Albert Einstein: "Těžší je rozbít předsudek než atom." Jež zde vysvětluje svůj praslavný vzorec E=m*c*c svérázným způsobem a dojde i na jiné zajímavé teorie. Tento nápad vznikl poměrně brzo, či spíše ty statě a teorie. Kdysi jsem se tím zabýval a tak jsem si udělal na některé věci vlastní názor... vznikla z toho následně i moje tzv. Teorie všeho, která poukazuje na to, kde jsou jaké chyby v Einsteinově práci, či spíše upozorňuje na nedostatky, které dnešní vědci neberou vůbec v potaz a tak dochází k mylnému měření částic i toku času.

 

Ale také se ponoříme do pořádné akce a leteckých soubojů s cizáky z vesmíru, které nejsou pro jednotky X-Force nikterak lehké a musí použít všechny dostupné prostředky, aby létající talíře sundaly z oblohy.

(Deníkový záznam – 0028 – Kamikadze)

Dnešní den byl skoro katastrofou. Náš radar zachytil další z cizáckých lodí a tak jsem ji letěli sundat. Jenže ouha. Jednalo se o celkem silný disk a navíc to byl kamikadze. Sestřelil několik našich letounů a vrhal se do bojů, jako by mu nezáleželo na životě. Takto silné ufo jsme tu ještě neměli. Dostali jsme ho jen tak, tak. Pokud budou takovéto disky na nás nalétávat, tak to bude vážný problém, který budeme muset nejrychleji vyřešit.

Ze záznamu mise:

Volám základnu, vidím létající talíř, směřuje k bariéře základy.“

Útok!!!“

Výborně mládenci, nesmí proniknout!“

Mezitím na ufu:

Smrtelní ó pane!“

Necháme je přilétnout blíž a pak udeříme paprskem života“

Disk se přibližoval neuvěřitelně rychle.

Volám základnu, disk je neuvěřitelně rychlý a dobře manévruje.“

Žádné strachy, je nás dost dostaneme ho!“

Hvízd! Hvízd! A už letěly střely na disk… disk se bránil a unikal střelám…

Dostal jsem to. Hořím…!“

Pavle vyskoč!“

Veliteli, zde modrá B-1, budu se katapultovat.“

Letko B1 pozor! Disk na dvojce.“

Žádnou paniku mládenci, disk si bereme na starost my.“

Disk zabaví B-2-ka. Zaútočíme znovu.“

Útok!!!“

Veliteli, bitva je v plném proudu, bitevníci útočí proti disku, ale noc to nepomáhá!“

Stíhači úspěšně odrážejí disk, máme ale ztráty...“ zaznělo z koordinačního centra.

Nevadí, musíme ho dostat stůj, co stůj! Nesmí uletět!“

Jirko, pozor, je za tebou!!!“ tak tak jsem uhnul střele, která jen štrejchla křídlo letounu.

Volám základnu, potřebujeme posily!!!“

Už startují veliteli...“

Vydržte hoši, za okamžik jsme u vás.“

Na ufu: „Smrtelní upadli do léčky, nyní je zničíme!“

Kde jsou naši stíhači?“

Všechny letouny vztyčit ochranné silové pole!“

Odolávali jsem útoku disku, ale vypadalo to s námi bledě.

Silové pole se prohýbá!“

Veliteli, ochrana nám dlouho nevydrží. Naše vrhače jsou slabší, než vrhače základny.“

"Volám stíhače! Jsme napadeni létajícím talířem. Potřebujeme pomoc! Opakuji...“

Vydržte, za okamžik jsme u vás a potom s diskem zatočíme.“

Proboha veliteli, ten je...“


 

Jirku provází i záhadná Anita a to ve snech, které se mu zdají a snaží se mu napomoci s pochopením jeho reality... co se z ní pak vyklube se můžete dočíst v knížce. Je reálná nebo je to jen výplod Jirkovi fantazie?

(Sen - 0016 - Anitina smrt)

Ocitl jsem se na úpatí sopky, která doutnala. Ze svahu tekla láva kolem mých noh. Dost nepříjemné prostředí pro mě. Cítil jsem, jak mi teplo od toho proudu ožehává svým žárem nohy. Ustoupil jsem o kousek dál a tu se na scéně objevila Anita.

Krása, že ano?“

Krása? Dej pokoj, mrazí mě z toho, kdoví kdy to bouchne.“

Ale kdeže to je milá sopečka. Takto doutná už celé věky.“

No jo, ale může se stát, že bouchne.“

Nemysli na to, nebo to přivoláš...“

Jak prosím tě?!“

Víš, na co myslíme, to se děje, mysl je záhadná.“

Jak to myslíš?“

To, co si myslíš v mysli, má obrovskou moc. Tedy myšlenka, pokud je ryzí a silná, tak dokáže přetvářet věci, měnit, tvořit a tak, když je to v souladu s vesmírem.“

To mi jako chceš říci, že svými myšlenkami dokáži cokoli? To je nemožné.“

Že je to nemožné? Vážně si to myslíš? V tom případě nic v životě nedokážeš a budeš jen obyčejný člověk.“

Jak tomu mám rozumět? Podívej se do vaší historie, kolik bylo velikánů a jaké měli myšlenky. Co všechno se jim podařilo uskutečnit. I když padli, tak znova vstali a šli dál za svým cílem. Není tomu snad tak? Hm?

No to máš pravdu, ale já nejsem žádnej velikán.“

Nepodceňuj se a nauč se vážit si sebe samotného. Vždyť se na sebe podívej. Jsi v čele odboje proti cizákům. To je snad málo?“

Je i není.“

Tak co bys chtěl?“

Aby to všechno bylo už za mnou a mít rodinu, děti a tak.“

Hmmm...“ a lišácky se usmála. „Kdo ví, třeba to tak bude, když budeš silně věřit. Tebe žene víra, že to s cizáky dáš a daří se ti, tak proč bys nemohl připustit, že dáš i tohle? Hm?“

Myslíš, že to někdy skončí? Já mám takový pocit, že to bude ještě dlouho trvat.“

Co je pár let oproti věčnosti...“

Co mi tím chceš jako říci? Že budu žít věčně?“

Jak se to veme….“ a znova se lišácky usmála.

Teď mě něco napadlo,“ a zamyslel jsem se.

A co?“

No, jak ti to jen říci. Stalo se to, že jsem viděl zemřít jednoho muže a on se mi pak zjevil ve snu a povídal něco o tom, že duše je nesmrtelná a že se s ním budu moci spojit, kdykoli budu chtít.“

Heleme se, tak už to začalo...“

 

Při jedné příhodě se Jirka ve snu setká i s rabínem Lowem a vytvoří společně Golema - robota, jež  je z části stroj a z části magická bytost, díky šému v hlavě. Ale aby to nebylo celé tak suché, tak je sem přidána i trocha humoru. A co takový robot v době Rudolfa II. může udělat za skopičiny?

 

(Sen – 0024 – Golem a zelenina)

Seděli jsme a přemýšleli, co dál a tu služku napadlo: „Pošlete ho pro zeleninu...“

To je dobrý nápad!“ a rabínovi zajiskřily oči.

No, nevím, myslíte že to zvládne,“ opáčil jsem.

Jakpak by ne… Goleme, dones zeleninu!“

Golem se otočil a vypadl ze dveří… zatím jsme my se služkou chystali vše potřebné pro císaře… muselo se uklidit, tak to byla dřina.

Mezitím se Golem dostal na tržiště. Ale co se událo nečekal nikdo. Golem uviděl stánek se zeleninou a v mysli mu vyvstalo: Musím dodržet příkaz. V tom si ho všiml trhovec a zezelenal strachy. „Hliněná obludááá!!!“ vykřikl. Tu se zraky všech kolem otočili na Golema. Ten si toho ale nevšímal a vzal celý stánek se zeleninou i s trhovcem.

Pomóóóc!!!“ křičel trhovec.

Pár statných mužů mu sice přišlo na pomoc, ale když viděli obra, tak raději ustoupili. Od té doby se začalo o Golemovi vyprávět. Golem si klestil cestu davem, nebylo to tak zlé… všichni uskakovali a třásli se, jak Golem procházel ulicemi i s nákladem a řvoucím trhovcem. Došel až před dům rabína…

Co je to za hluk na ulici?“ podivoval se rabín Low a vyklonil se z okna…

Uprostřed ulice kráčel Golem a za ním dav zuřivců i zvědavců.

Proboha! On nese celý stánek!!!“ a vyběhl před dům.

Tam Golem stánek položil a říká: „Tady je ta zelenina...“

Goleme, co jsi to provedl?!“

Držel jsem se jen vašeho příkazu.“

To je dobře, ale měl jsi vzít JEN zeleninu a ne celý stánek i s trhovcem!!!“

Zelenina je od slova zelená, tak jsem vzal vše, co bylo zelené,“ a podíval se na trhovce, který od té doby zezelenal strachy ještě víc…

 

Do hry vstupuje i spisovatel, se kterým se následně budou snažit spojit. Tento nápad vznikl vlastně z toho, že pokaždé, když jsem nechal někoho zemřít, či jsem dopsal nějakou kapitolu, tak mi zhasla svíčka, či se mi samo otevřelo potevřené okno do kořán atd.. Ano, ano, píši tak jak za starých dob - při svíčce... má to své kouzlo ;-) A jelikož jsem schizofrenik, tak si takových maličkostí všímám a spojuji si je dohromady v jeden celek. Více se o tom, co se mi běžně děje, se můžete dočíst zde: http://pokorna-vrba.webnode.cz

 

 

(Deníkový záznam – 0033 - telepatie)

Sotva jsem dopsal záznam do deníku, už u mě byl profesor. Ani nezaklepal.

Rychle nasaďte mu to!!!“ dostal jsem na hlavu elektrody od měřiče alfa-vln.…

Teď ho nesmíme ztratit!!!“ vzrušeně nařizoval profesor.

Koho?“ nechápal jsem.

SPISOVATELE!!!“

Na nic jsem se už neptal a soustředil se. Co přijde teď?

Profesor začal: „Co vidíš Jirko, jakou barvu?“ a začal mi ukazovat karty.

Zelenou“ ručička grafu začala kmitat.

A teď?“

Modrou“ zastavila se.

Něco není v pořádku, barvy nejsou to pravé ořechové. Zkusíme Zenerovy karty.“

Ukázal mě kartu. V tom mi v hlavě zadunělo: „Vlnovky“

Hlas říká vlnovky,“ a skutečně to byly vlnovky.

Dobře. Co vidíš teď?“

Hvězdu, říká hlas.“

Správně.“

Teď se tě na něco zeptám a ty nám odpovíš.“

Lze změnit budoucnost?“

Ručička grafu se při pohledu na kolečko rozkmitala tak, že málem vypadla ze závěsu grafu. Profesor mi ukázal čtverec. Ručička se nepatrně zachvěla a zůstala stát.

Vidíš ty vlnovky?“ ručička stála, protože na obrázku bylo opět kolečko.

Dobře. To myslím stačí.“

Co teď profesore?“ otázal jsem se.

Máme spojení, teď jen přijít na to, jak poslat zprávu od nás k němu.“

Víte co, veliteli. Necháme vám to dneska na hlavě, nebudete nikam chodit. Zůstanete tu!!!“

No dobrá, podřizuji se,“ a ručička grafu udělala vlnovku, takovou jemnou, ale znatelnou.

Sláva… už vím jak na to...“ vykřikl profesor a vylítl ze dveří… asi do laborky… asistenti zůstali se mnou…

 

 

Pracovní prostředí Jirky jste již poznali a je tedy na čase ukázat to moje... co myslíte, liší se to moc? Pravda jsou tam svíčky a je to v noci, ale i tak. Nezdá se vám to podobné? Ano? Tak se nemýlíte, jelikož Jirka je z části má osobnost. Ty sny a příhody, které jsou zaneseny do románu se některé skutečně staly. Z části je to tedy i tzv. deník schizofrenika. Dost věcí si můžete ozkoušet na vlastní kůži a třebas i něco pochopit.

Jirka se následně setká i s praslavným kapitánem Nemo, který pro tým X-Force bude mít velmi zajímavé informace...

(Rozhovor s kapitánem Nemo)
Náš spojenec nám vypráví svůj příběh... Jedná se skutečně o onoho Kapitána Nemo, kterého popsal J. Verne? A pokud ano, tak jak dosáhl tak vysokého věku? Jaký je jeho život a je skutečně takový, jak ho popsal Verne?

„Ano, jsem to já, kapitán Nemo, byť mě Verne trochu přikrášlil.“
„Jak je možné, že jste tak dlouho živ?“
„To mi umožňují léky proti stárnutí, které jsme kdysi vyvinuli, aby jsme zde mohli s mými spolu-kolonisty pobývat delší čas.“
„Říkáte se spolu kolonisty, nechcete tím snad naznačit, že jste jedním z kolonistů, co se setkaly s Mayskou civilizací?“
„Ano, je tomu tak, je mi více než 25000 let vašeho pozemského času. U mě je to však ani ne víc než jen něco přes 500 let.“
„Tomu nerozumíme...“
„V této základně jsou kóje z našeho hvězdoletu, které jsme používali pro hibernaci, když jsem putovali k vám.“
„No dobře, dejme tomu, ale i tak je to dlouhá doba, co jste živ.“
„Ani ne, u nás se lidé běžně dožívají tisíce let. Nic nejíme, nic nepožíváme, žijeme jen z energie, která proudí celým vesmírem.“
„Chcete tím říci, že nic nejíte? Jak je tohle to možné???“

Dojde i na setkání s mimozemskou civilizací, jež dlouhé věky bojuje s cizáky a ne a ne je dostat.

(První kontakt s Regis 1)

Naši vědci zachytili ve vesmírném šumu dosti silný signál, který se zdá býti umělým - na rozdíl od "šumu", jež k nám přichází z okolních hvězd. Je třeba se na to podívat blíže a zjistit, o co jde.

Prohnali jsme signál našimi počítači a zjistili jsme, že se skutečně jedná o umělý signál. Po nějaké době se nám i dokonce podařilo signál rozluštit. Je to zpráva ze souhvězdí Labutě, která k nám přišla. Obsahuje pozdravy od vzdálené civilizace sídlící na planetě Regis 1. Současně také posílá návod na sestrojení hyperprostorového vysílače, aby komunikace nevázla. Zdá se, že se jedná o přátelskou civilizaci, která nemá v úmyslu nám nijak ublížit.

 

Při jedné příhodě se Jirka se svým týmem dostane i do Mayské pyramidy a objeví v ní kámen bohů, jež léčí pouze bohy, či jejich potomky. A právě zde bude následně i nejedna zápletka, která byla inspirována právě opíkáním špekáčků u mě doma, a která bude pěkně vypečená. Viva špekule!!!

(Deníkový záznam – 0041 – pyramida)

Seděli jsme ve vznášedlech a letěli vstříc novým dobrodružstvím… k pyramidě…

Přistáli jsme na onom paloučku, kde nás zastihli droni. Nikde po nich ani památka. Pyramida tam stále stála, takže to celé nebyl holografický obraz… jen jedna část… co se v ní asi skrývá?

Máte všichni všechno? Síťky máte zapojeny na zdroj energie?“

Ano veliteli.“

Dobrá, jde se na to...“

Vystoupili jsme, bylo nás 7, šestičlenný úderný tým a já.

Opatrně… nevíme, zda droni nejsou někde poblíž.“

Pomaloučku jsme se plížili k pyramidě… droni se neobjevili… síťky tedy fungovaly dobře.

Tak jsme tu, ale jak dovnitř?“

Pátrali jsme kolem pyramidy, zkoumaly stěny až najednou Dáša vykřikla: „Pojďte sem, tady je zdá se průchod...“

Hm, hm, hm… to vypadá na dveře z kamene, ale jak je otevřeme?!“

Počkejte, tady jsou nějaké obrázky… co je to?“

 

Do hry vstupuje i tibetský mistr, jež zemřel na tržišti za velmi prazvláštních okolností, a kterého Jirka a Lea (civil, co se připojil k jednotkám X-Force) potkali. A ve snech učí Jirku s Leou duchovním věcem a pomáhá jim pochopit jejich účel zde na Zemi.

 

(Sen – 0031 – karmické dvojče)

Opět jsem byl ve škole, tedy té duchovní. Vedle mě seděla Lea a cosi si četla, já měl taky před sebou knížku, byly to řecké báje a četl jsem si o Perseovi. Ani jsem nevnímal, kde jsem, byl jsem do toho tak zažrán… Z ničeho nic se ozval hlas:

Tak co, děti, učíte se?!“ to byl mistr.

Jen si tu něco čteme,“ poznamenala Lea.

Někoho vám dnes představím, budete překvapeni,“ a máchl rukou do vzduchu. Udělala se mlha, hustá, takže jej nebylo pomalu vidět a k našemu překvapení z mlhy vystupovala Terka.

Pojď dítě a neboj se,“ vyzval ji mistr.

Kde to jsem?“

Ve snu i v realitě, to lze těžko popsat.“

Jééé, ahoj Jirko… Leóóó,“ a už se k nám hrnula, aby nás vřele objala.

Posaď se, prosím,“ řekl mistr. „Dnešek je významný a dle toho, co se tu dnes udá se bude odvíjet další budoucnost.“

Co prosím?“ nechápal jsem.

Ber to prostě tak, že tohle je skutečné...“ odvětil mistr.

No dobrá tedy...“

A teď k tomu, proč tu jste všichni tři...“ čekali jsme napnutím co bude následovat. A mistr pokračoval: „Leo a ty Terezo jste karmická dvojčata...“

 

Jirka s jednotkami X-Force se nepotýká jen s cizáky, ale také i s jiným nepřítelem. Drony, jež ovládá kdosi, kdo má k jednotkám X-Force odpor a nejspíš i ke všemu živému na planetě Zemi.

„Tak co, jdem na to?“ pronesla Terka, jako by nic.
„Jo, počkej chvilku, jen se ještě rozmístíme.“ Dal jsem povel, aby se část skupiny schovala v blízkém lesíku a natáhla síť a druhá byla na opačném konci, odkud měli droni nejspíš přiletět. Dle dosavadního zjištění přilétali z jihu, tak jsme počítali, že to tak bude i tentokrát.
Jaký to však byl omyl. Jen, co Terka odpojila napájení síťky, tak se na ni droni vrhli ze západu. Museli jsme se opatrně přemístit, aby nás neviděli. Bylo to náročné znova natáhnout síť do výšky, ale povedlo se. Terka kosila jednoho za druhým, bylo jich opravdu moc, ale padaly jako hrušky. Nicméně se jí stále nedařilo zasáhnout kameru, alespoň jednoho. Vždy to byl plný  zásah do trupu a veškerá dronská elektronika byla v háji. Teprve až na sklonku večera, kdy už jsme všichni padali na hubu se podařilo jednoho lapit. Terka zasáhla kameru a dron se ve vzduchu začal motat.
„Dostala jsem ho, chyťte ho!!!“ vykřikla Terka.
Připravená síť ale nebyla tak pevná, jak jsme očekávali. Dron ji několikrát protrhl, ale podařilo se nám ho dostat alespoň níž na dosah ruky.
Tomáš po něm šáhl, ale to neměl dělat… dron ho ošklivě škrábl svými lopatkami do dlaně a rozsekl ruku až na kost.
„Auvajs… kurva drát!“ zaklel Tom jak dlaždič, když mu lopatka projela rukou.
„Počkej přeci, ukaž já ti to zavážu,“ a už se k němu Fero sunul.
"Vemte mu to někdo... vždyť neví ani jak se začíná!"

A že cizáci nikdy nespí a zaútočí vždy, když to člověk nejméně čeká je asi nasnadě... a když nejste ve střehu, tak se to nevyplácí...

(Deníkový záznam – 0054 – napadení báze)

Prosím pozor, ve dvě se koná konference a tématem bude boj s cizáky, tak prosím všechny, aby se zúčastnili. Opakuji… Děkuji za pozornost.“ a vypnul jsem mikrofon. Měl jsem již nachystané podklady a do schůze zbývaly cirka dvě hodiny. Pustil jsem se tedy do úvah o Terce… Z rozjímání mě vytrhl nastavený budík. No, je čas jít, stejnak nic nevyřeším, dokud mi něco neřekne… sbalil jsem si věci a šel do konferenčního sálu. Lidi se už pomalu trousili a já si za pultem chystal věci - technici už nachystali promítačku.

Takže zahajuji konferenci tématem jsou opět cizáci, takže prvně shrnutí z minulých dní...“ chtěl jsem už začít, když v tom pecka jako z děla a vypadla světla. Celá místnost se zachvěla a sotva to doznělo, tak z interkomu zaznělo: „Jsme napadeni!!! POPLACH!!!“

Tak sebou hejbněte lidi… honem… musíme bázi uchránit!“ zařval jsem. Jenže jak ven z místnosti… dveře byly úzké a nás tu bylo moc - najednou jsem si to uvědomil. Jsem tu zavřeni a cizáci mají volné pole působnosti. Musíme základnu přebudovat a to co nejdříve. Dám si to do dalšího bodu k programu na projednání, uvažoval jsem.

Druhá rána, byla o dost citelnější, to už byli skoro všichni venku z místnosti a utíkali na svá stanoviště. UFO se blížilo, teď jen zachovat chladnou hlavu a dobře mířit. Piloti už startovali, aby se s ufem utkali…

 

A jak hra vypadá se můžete podívat zde.

Líbí? Tak neváhejte a podpořte tento projekt.

Máte ojedinělou šanci, jak získat unikátní knihu spolu s hrou.

A že to bude opravdu dlouhá pařba svědčí i to, že v plánu je celkem 997 let herního času. Takže opravdu pařba na dlouhé zimní večery a spousta čtiva. Již teď píši pokračování (Vnitřní nepřítel) této románové ságy (Per-Zeus), u kterého je plánováno vydání na zimu 2017. A neustále do hry přidávám nová ufa, cizácké potvory a nové projekty k výzkumu.

 

grafika - Miroslav Krkavec © 2017

ilustrace - Gabriela Thálová © 2017