Ovýklydu snů 2.

Vidění osobní, která se nevztahují na blízké osoby, se naplňují jen těm, kdo je spatřili, aniž působila pro někoho a skrze někoho. Těm, kdo vidění spatří se naplňují např. mluvení, zpěv, tanec, zápasení, vlastní smrt, umírání, plavba v člunu, nalezení pokladu, milostné prožitky, dávení, konání potřeby, spánek, smích, pláč, hovor s Bohem atp. Vidění, která se týkají našeho těla anebo nějaké části těla, a i to, co je mimo nás, jako auta jedoucí do města, skříňky na klenoty, truhlice a jiná domácí zařízení, šatstvo apod., ve skutečnosti často vycházejí (ačkoliv to jsou věci osobní) i blízkým osobám, a to podle vnitřního vztahu jednotlivých věcí. Tak se hlava vztahuje na otce, noha na podřízeného, pravice na otce, syna, přítele a bratra, levice na ženu, matku, milou, dceru a sestru, pohlavní úd na rodiče, ženu a děti, lýtko na ženu a milou.

U ostatních vidění se má každá věc - abych zbytečně mnoho nepsal - posuzovat takto: Vidění společenská a cizí, která vznikají ve vztahu k nám a skrze nás, nechť jsou považována za vlastní nám samým. Ta, která se na nás nevztahují a nedějí se skrze nás, se budou plnit ostatním osobám: pokud to budou přátelé a to, co se naznačuje, bude dobré, vznikne jim a částečně i nám příjemá radost. Budou-li to pohromy, ty se přihodí jim, nám však vznikne zármutek, a to nikoli jen pro ty jejich pohromy, ale i jakýsi žal vlastní. Pokud to budou nepřátelé, je třeba očekávat opak toho, co jsme ve spánku spatřili.

Podobně mám co říci též o vidění veřejnostních a kosmických. Z věcí těchto oblastí, které člověku nikdy nepřijdou na mysl, nikdo ve snu nic neuvidí, kdežto v okruhu osobních věcí už mnozí spatřili vidění, aniž by na to pomyslili. Je však nemožné, aby nepatrný člověk mohl v rozporu se svou mohutností k sobě přitáhnout pohled na velké věci. Řád to nepřipouští (neboť i tato vidění jsou osobní a vycházejí těm, kdo je spatří), pokud to ovšem není král, vladař, president, či někdo z nejvýše postavených - jim totiž leží na srdci obecní záležitosti a tak k sobě mohou přitáhnout pohled na ně jako páni a jako takoví lidé, kteří pečují o dobrý stav nejrůznějších záležitostí, nikoli jako lidé prostí, požívající jen malé důvěry. A o tom se zmiňuje i básník Agamemnon (Il.2,80-82):

Ten sen kdyby nám z Achájů pověděl někdo jiný, pak bychom řekli, že je to lež, a šli bychom stranou, avšak ho uviděl ten, kdo největší chloubou je vojska.

Chce tím říci, že kdyby ten sen vypravoval někdo jiný, nějaký prostý achájský bojovník, nepovažovali bychom ho sice za lháře, ale mysleli bychom, že lživý je sám sen a že se nám nevyplní. Proto bychom se také vzdálili, místo toho, abychom se přimkli: nyní však není možné, aby sen nevyšel, vždyť ho přece spatřil sám král.

Tvrdí se ovšem, že nějací lidé, i prostí a chudí, už spatřili vidění veřejnostního charakteru, a když je předem rozhlásili, sepsali, nebo zveřejnili, došli víry, neboť se výsledky podobaly podáním snových vidění. Tito lidé sami však zůstali neznámí, protože včas nepoznali příčinu toho všeho. Nikdy se nesplnilo vůči obci, městu, státu vidění prostého člověka, spatřila-li je pouze jedna jediná osoba. Splnilo se jen v případě, že totéž uvidělo mnoho lidí, a že každý z nich o tom veřejně, nebo soukromně mluvil: tak se stalo, že ten, kdo vidění spatřil nebyl soukromník, nýbrž to byl lid, který nemá o nic menší váhu než vládce. Má-li tedy obci nadejít obecné dobro, bývá slyšet tisíce lidí vypravovat svá snová vidění, která naznačují budoucnost pokaždé jinou a odlišně povídanou. A tak je tomu i v opačném případě: pokud takovéto vidění nespatří více lidí, ale jen jednotlivec, nemůže být on sám oprávněn čekat, že se sen vyplní na něm samotném, pokud by to nebyl někdo z držitelů úřčední moci, či kněz, nebo věštec.
Dále říkají ti, kteří jsou v těchto věcech zběhlí, že je třeba pokládat za šťastné takové jevy, které při spatření odpovídají své přirozené podobě, zákonitosti, přirozenému zvyku, získané dovednosti, názvu a času, aniž předem vzali v úvahu, že to, co při snovém pohledu odpovídá své přirozené podstatě, je pro snícího daleko účinnější než to, co jí neodpovídá - ovšem s výjimkou praktického užitku, který může vzniknout na základě reality, spočívající v podstatě věcí: tak se stává, že zámožným se hatí jejich plány a že lidem, kteří se zabývají tajemnějšími věcmi, se proti jejich vůli objeví jasné dny a v noci "zářný chorovod hvězd", východ slunce a měsíce a jiné podobné úkazy. - Tak to všechno, co odpovídá přirozeným zvyklostem, se vždy neshoduje s nejrůznějšími časovými okolnostmi, do nichž to vstupuje ve snu.

Podobně musím též ríci o základních prvcích a je třeba se dotknout i jejich správného poměru, symetrie. Protože těchto šest základních prvků nemá zcela obecnou platnost, jak prohlašují někteří, že těch šest prvků je vlastně osmnáct nebo i sto, či dvěsta padesát, a tím vyvolali u lidí nejednou smích - vdyť ať řeknou cokoliv, je jasné, že se to nijak neliší od původních šesti.

Tolik tedy k tomu, co staří pisatelé vyjhádřili nedostatečně. Je třeba pak vytknout dva obecně platné typy: první se týká celého rodu - tzv. obecný a druhý se vztahuje na jedotlivé případy - tzv. speciální. Při prvním použijeme následujícího postupu.

Ze snových vidění jedna řeknou mnoho pomocí mohého, druhá málo, pomocí mála, jiná mnoho z mála a konečně zase jiná málo pomocí mnohého.

Mnoho pomocí mnohého: Komusi se zdálo, že se zdvihl do výše a odletěl k cíli, který si předtím v mysli stanovil a k němuž se chtěl dostat. Když jej pak dosáhl, zdálo se mu, že má křídla a že se zdívá spolu s ptáky do výše a konečně, že se opět snesl do svého domu. Splnilo se mu to tak, že skrze ten let musel opustit dům a že to, co měl v úmyslu a o co nejvíce usiloval, se mu vyplnilo skrze to, že neminul cíle. Také nabyl dostatečného jmění - říkáme totiž o zámožných, že jim narostla křídla - , strávil určitý čas v cizině - skrze to, že ptáci nejsou ze stejného rodu - a opět se - jakoby na křídlech - navrátil domů.

 


Jiná vidění řeknou málo skrze málo: tak se komusi zdálo, že má oči ze zlata. Oslepl, protože zlato není pro oči charakteristické.

Další vidění poví mnoho skzre málo: komusi se například zdálo, že ztratil své jméno. Splnilo se mu to tak, že jednak pozbyl vlastního syna (zde ztratil nejen to jediné pro něj nejcennější, ale i jméno, které měl náhodou se synem společné), jednak přišel o hojný majetek, když byly proti němu vzneseny jakési žaloby, na jejich základě byl usvědčen z protiprávních činů proti obecnému celku. Tím pozbyl občanských práv, stal se vyhnancem a pak se oběsil a ukončil svůj život, takže ani jako neboštík neměl jméno (vždyť je takové lidi neoslovují jejich příbuzní jménem při smutečním obřčadu). Každému můžebýt jasné, že to všechno se naplnilo z toho jednoho tak, že se přidržovalo téhož vnitřního řádu.

Jiná vidění řeknou málo skrze mnohé: tak jeden člověk uviděl ve snu Chárona hrát kostky s nějakým mužem. On sám pomáhal při hře tomu muži, a Cháron, který prohrál, se rozhněval a honil ho. on se však obrátil, dal se do běhu a přišel do ubytovacího hostince, který se nazýval U velblouda. Vběhl do toho domku a petlicí zarazil dveře. Božstvo odešlo pryč, ale jemu samému začala ze stehenvyrůstat tráva. To se naplnilo jen jedním: když se zřítil dům v němž onen člověk bydlel, a když se současně nad ním rozlomila břevna a zřítila se mu na stehno, utrpěl zlomeninu. Neboť Cháron, hrající v kostky, naznačuje obsah spojený se smrtí. To, že toho člověka nedohnal, ukazovalo na to, že snící nezemře, avšak pronásledování zase na to, že bude v nebezpečí na obě nohy. A hostinec U velblouda říkal, že si zlomí stehno, protože zvíře - velbloud ohýbá svá stehna uprostřed a je jekoby nad nimi podseknut. Vyrašivší tráva naznačuje, že už nebude mít stehno v pohybu, neboť tráva s oblibou raší tam, kde nebylo se zemí hnuto. Podobný logický sled věcí je takto obsažen ve všech případech.

Také speciální snová vidění se dělí na čtyři a to na ta, která jsou jak dovnitř, tak na venek dobrá, na ta, která jsou na obě strany špatná, na ta, jež jsou dovnitř špatná a navenek dobrá a nakonec tak, která jsou dovnitř špatná a navenek dobrá. Tomu je třeba rozumět tak, že "vidění dovnitř" znamená snové vidění, kdežto "vidění navenek" znamená jeho naplnění.

Na obě strany dobrá jsou např. takováto snová vidění: vidět laskavého Boha, který se usmívá, dávajícího, nebo říkajícího něco dobrého. Ať už vystupuje ve snu on sám, nebo jeho podobizna, či socha z materiálu, který nepodléhá skáze. Právě tak vidět zvelebovat dům rodiče, přátele, dále nabytí cenného majetku, příjemný a statný vzhled těla a podobné věci. Protože pohled na něco takového je velmi příjemný a naplnění tohoto je ještě daleko příjemnější.

Na obě strany jsou špatná takováto vidění: domnívat se, že jsme spadli do rokle, upadli mezi bandu loupežníků, byli na půl zasaženi mrtvicí, dále, že jsme nemocni anebo, že tratíme něco z těžce nabytého jmění. Jak vznikají při snovém spatření těch věcí bolestné duševní stavy, tak to také musí nutně nastat i při jeho realizaci.

Ta, která jsou dovnitř dobrá, ale navenek špatná, jsou tohoto druhu: komusi se zdálo, že obědvá s Bohem a na druhý den byl uvržen do vězení, neboť pohled na společný oběd s Bohem je příjemný, ale nepříjemný na pouta a na vězení. Také se komusi zdálo, že od Boha dostal dva bochníky chleba a právě tolik dnů byl pak na živu - neboť právě na tu dobu stačilo živobytí, které mu dal Bůh. Také být ve snu ze zlata, nacházet poklad a přijímat od neboštíka myrtovou mast, růžovou mast nebo něco podobného, je třeba vztahovat na týž osud.

Vidění dovnitř špatná, ale navenek dobrá jsou takováto: Pro chudáka je dobré mít sen, že je zasahován bleskem, pro dalšího, kdo hodlá odejít, že plave, nebo pro svobodného, že vede souboj. To první zmanená bohatství, druhé příznivou plavbu a třetí sňatek. A pohledy na tyto věci jsou sice zlé, ale jejich naplnění jsou dobrá.