O výkladu snů 4.

To že si sen nepamatujete může mít dva důvody... buď to ještě nemáte vědět, ale podvědomí to ví a navede vás, nebo právě řešíte důležitější situaci a tohle by vás jen nesprávně ovlivnilo, či je to nepodstatné... každému se zdají sny, i těm, co se jim nikdy nezdály... je to jen na nás a v našem postoji k životu a věcem kolem nás... můj otec skoro nesní (nepamatuje si ani, že snil), je realista až materialista a s duchovnem vůbec nepřišel do kontaku, jeho život je šedej, z práce do práce, bez zábavy, bez plánů do budoucna, beze snů, bez lásky, bez skutečných přátel... nicméně v poslední době, kdy se začal zajímat o to, co po večerech dělám a čemu se věnuji, jaké mám záliby (ezoteriku) si už pamatuje, že se mu sice něco zdálo, ale neví, co... Jak říkám, pokud člověk nedozraje, tak neví... je jedno v kolika letech... i dítě a prvávě většinou ty děti bývají dospělejší v těchto věcech než-li dospělí, kteří jsou už apatičtí k novým věcem, a kteří ztratili tu dětskou představivost. Jsou chyceni v realitě života... Dětské plány, které měli už zmizeli v nenávratnu, utlumili je vlastním přičiněním, starostmi o majetek a materializmus... Nevěří většinou ani sami sobě a jen se nechají vláčet a jdou tam, kam jde dav. Nemají vlastní názory a spíše dají na rady "dobrých" přátel a vždy na ně doplatí, ale nepoučí se z nich. Stále jsou v tomto ještě děti, které netuší, co život obnáší a jak je krásný. Jenže krásný se nestane jen tak, nýbrž jejich vlastním přičiněním, což většinou nechápou a tak říkají, že se věci stali "náhodou", že za to nemůžou, že je to jejich "osud", že za to může pátek 13. atd. Raději to shodí na někoho jiného, než aby si přiznali, že za to můžou jen oni sami a nikdo jiný...