O výkladu snů 3.

Je třeba uvážit, že vidění, která se jeví těm, kdo mají ohledně něčeho starosti, anebo kdo si na Bohu vyžádali věštný sen, nejsou podobna vlastním starostem (a něco o budoucnosti vypovídají), jelikož vidění podobná vlastním myšlenkám nic nenaznačují a jsou rovna planým přeludům - jak už ukázal dřívější výklad. Od některých lidí se jim dostalo označení "vidění starostlivostní" nebo "vidění na prosbu". Ale ta vidění, která se dostaví k těm, kteří se nad ničím netrudí, a která předpovídají něco z budoucího štěstí nebo neštěstí, se nazývají "bohem seslaná".

Já jsem teď na rozpacích, jako byl kdysi Aristotelés, zda příčina toho, že máme snové vidění, je dána zvenčím Bohem, anebo zda je to něco uvnitř nás, co nám duši uvádí do náležitého rozpoložení a způsobuje, že se to v ní odehrává přirozeně, vždyť již i v běžném životě nazýváme všechno neočekávané slovy: "to přinesla náhoda, či Bůh".

U všech vidění, jejichž příčina nám není jasná, je třeba mít na zřeteli (ať už se obraz dostavil ve dne, či v noci - vzhledem předpovědi není žádného rozdílu mezi dnem a nocí, ránem a večerem), spí-li člověk po uměřené únavě a s plným, ale ne překypujícím žaludkem. Vždyť nadměrná potrava nedává možnost uvidět pravdu ani na samém ránu.

Bylo by pak prospěšné, a nejen prospěšné, ale i nezbytné jak pro toho, kdo vidění spatřil, tak pro toho, kdo jej má vyložit, aby snopravec věděl, kdo vidění spatřil, v jakých žije pomněrech, kterak se narodil, jaký má majetek, jak je na tom s tělesným zdravím a jak je stár. A důkladně je třeba prozkoumat i samo snové vidění, jaké opravdu je. Že totiž malým přidáním nebo ubráním se může pozměnit jeho naplnění, ukáží následující výklady (které sem do snáře budu postupně psát). Tak ten, kdo by se nedržel těchto pokynů, ať v zlosti tluče sám sebe než mě a vás, co budete vykládat až se to dobře naučíte.

V dalším dám návod na výklad snových vidění. Zpracování bude mít toto uspořádání: výklad (popis jednotlivých situací) nezačneme jako staří vykladači od Boha (i kdyby se někomu zdálo, že k Bohu nemáme patřičnou úctu), nýbrž s ohledem na nezbytný sled započneme narozením, pak výchovou, v dalším si řekneme něco o tělu a jeho částech, a které k němu buď přirůstají nebo od něho odpadají, zvětšují se a zmenšují, či mění tvar, poté o výuce různým uměním, pracích a řemeslech, pak o době jinošského věku, o gymnásiích a školách, o závodech, o koupeli a rozličné očistě těla, o veškeré potravě - vlhké i suché - o mastech a věncích, o milostném styku a o spánku. Dále pak o probuzení, milostném obětí, o rozličné úpravě muže a ženy, o vzduchu a o všem, co se vzduchu týká, o lovu, o rybaření, o plavbě a zemědělství, o právu, o lidové správě i o povinnostech jednotlivce, o vojsku, o úctě k Bohu a o bozích vůbec, o smrti a i o ledasčem jiném, co mi při výkladu postupně přijde na mysl.

Vykladač snů musí nezbytně vidění vykládat jednou od začátku ke konci - a to, i když je pozorovaný jev přerušen - a podruhé zase od konce k začátku. Stává se totiž, že začátek ukázal na konec, který sám byl nejasný a neproniknutelný, anebo že konec ukázal na začátek. Snopravec musí také dovést sám od sebe něco znalecky dodat k narušeným viděním a to takovým, která nemají záchytné body. A zejména k těm v nichž vidí nějaká písmena nedávající žádný konečný smysl, nebo nějaké tam nepatřící slovo, a to tak, že jednou písmena přestaví, jednou je pozmění, že přidá písmeno nebo slabiky, a že někdy i přimyslí něco jiného o stejném počtu písmen. Tím vším se výklad může stát jasnějším.

Proto tvrdím, že snopravec musí být sám ve svém nitru pro věc připravený a že musí umět užívat vlastního rozumu. Nesmí se však držet jen knih, protože každý, kdo se domnívá, že dosáhne dokonalosti na základě pouhé techniky bez přirozeného nadání, skončí tak, že neuspěje a že zůstane nevyhraněný - a to tím více, čím více je kdo pasivní na mysli. Neboť pomýlenost od samého začátku způsobuje, že se tápání stále zvětšuje. Dále to, na co snící nezapomněl úplně, považuji za nevysvětlitelné, ať už kdo zapomněl střed nebo konec: je-li totiž třeba podat neporušený výklad snu (a vše, co se ve snu vidí, se také vyplní), pak lze pochopit jen obsah toho, co se pamatuje v úplnosti.

Také není ani třeba, aby snopravec něco vyjevoval nebo bez přípravy mluvil o těch věcech, o nichž nemůže nabýt přesného vědění, protože pak ho bude provázet ostuda, a toho, kdo sen spatřil, škoda.

A dále: Která snová vidění ukazují na nějaké zlo, pak ta zla se uskuteční v menší míře anebo se téměř nenaplní, není-li duše snícího přitom naladěna nepřátelsky. A také u těch vidění, která naznačují něco dobrého, se dobra nenaplní, nebudou rozeznatelná anbo vůbec budou menší, pokud rozpoložení duše nebude přitom příjemné. Proto je v každém případě zapotřebí ptát se na to, zda měl snící během vidění příjemné nebo nepříjemné pocity, což říkám stále... a stále to lidé nechtějí pochopit.